Zeigarnikův efekt tvrdí, že máme tendenci pamatovat si nedokončené úkoly. Je pojmenován po psycholožce Blumě Zeigarnik, která koncem 20. let 20. století zjistila, že číšníci mají tendenci pamatovat si neobsloužené objednávky.

Všimla si také, že jakmile byly objednávky podány, číšníci na ně zřejmě úplně zapomněli.

Úkol, který jste nedokončili, bude ve vaší mysli generovat vtíravé myšlenky, dokud tento úkol nedokončíte. Jakmile ho "budete mít za sebou", Zeigarnikův efekt pro tento úkol zmizí.

Když něco začnete a necháte to nedokončené, zažíváte určitý druh disonance. Vaše mysl vám tuto nedokončenou věc neustále připomíná, dokud se s ní nějakým způsobem nevypořádáte nebo ji nedokončíte, čímž dosáhnete určitého stupně stability.

Stres, multitasking a Zeigarnikův efekt

Stres je často důsledkem nadměrné stimulace, která zatěžuje vaši mysl příliš mnoha myšlenkami, než je schopna zvládnout najednou. Když se věnujete více úkolům, zapojujete svou mysl do mnoha různých činností, což zvyšuje zátěž výpočetního výkonu vaší mysli a způsobuje stres.

Zeigarnikův efekt může také vést ke stresu, protože pokud máte v seznamu úkolů příliš mnoho nedokončených úkolů, máte tendenci se jimi zahltit a je pro vás obtížné soustředit se na daný úkol.

Nejlepším způsobem, jak tomuto stresu předejít, je přeměnit svůj "mentální" seznam úkolů na "fyzický" a zapsat si ho na papír nebo do telefonu či jiného zařízení.

Tím se uvolní vaše kognitivní pásmo od rušivých myšlenek způsobených Zeigarnikovým efektem, takže můžete věnovat více duševního výkonu na daný úkol.

Když si něco zapíšete do seznamu úkolů, vaše mysl se přesvědčí, že úkol bude dříve či později splněn, a tak už necítí potřebu vás bombardovat vtíravými myšlenkami týkajícími se tohoto úkolu.

Očekávání odměny řídí vaše jednání

Jediné, co Zeigarnikův efekt může udělat, je neustále vám připomínat vaše nedokončené úkoly. Ale nemůže vás skutečně donutit, abyste je dokončili. Přemýšlet o tom, že nějaký úkol uděláte, a skutečně si vyhrnout rukávy, abyste ho udělali, jsou dvě různé věci, i když první vždy předchází druhé. Je tu ještě jeden faktor - očekávání odměny.

Viz_také: Co v lidech vyvolává nenávist?

Předpokládejme, že máte v hlavě dva nedokončené úkoly - čtení knihy a sledování filmu. Nyní vám Zeigarnikův efekt čas od času připomene oba tyto úkoly. Ale to, jaký úkol skutečně dokončíte, bude záviset na tom, který úkol považujete za přínosnější.

Viz_také: 8 příznaků nevhodného sourozeneckého vztahu

Pro většinu z nás je sledování filmu mnohem uspokojivější a příjemnější než čtení knihy. Proto je pravděpodobné, že budeme otálet s tou druhou.

Zbavení se ušních červů

Jedním z velmi častých příkladů působení Zeigarnikova efektu je fenomén ušních červů - písní, které vám uvíznou v hlavě. Poslechnete si píseň, vytvoříte si její neúplnou paměť a pak se přistihnete, že si tu část, kterou si pamatujete, přehráváte v hlavě znovu a znovu.

Poslední, co by chtěl, je, aby mu v hlavě uvízla Beethovenova 9. symfonie. Pokud nechápete, o čem mluvím, doporučuji vám pustit si film A Clockwork Orange.

Stává se to proto, že vaše paměť na danou píseň je stále neúplná. Pamatujete si z ní jen části nebo plně nerozumíte jejímu textu či melodii. Mysl tedy píseň přehrává stále znovu a znovu v naději, že ji při každém dalším pokusu dokončí. To se však nemůže stát, protože vaše paměť na píseň je neúplná.

Když vám mysl stále dokola přehrává píseň, je to vlastně Zeigarnikův efekt, který vás žádá, abyste si píseň poslechli znovu, aby se vaše mysl dostala z blouznění.

Pokud si píseň poslechnete ještě několikrát od začátku do konce, dobře a souvisle se vám usadí v paměti. Pak se zbavíte ušního červa.