V tomto článku se budeme zabývat reframingem v psychologii, velmi užitečným mentálním nástrojem, který můžete použít, abyste se cítili lépe v obtížných situacích.

Jedním z velmi důležitých pojmů, které je třeba v životě pochopit, je, že vše, co se v přírodě děje, je absolutní. Není to ani dobré, ani špatné, pokud tomu nedáme smysl, pokud tomu nedáme nějaký rámec.

Stejná situace může být pro jednoho člověka dobrá a pro druhého špatná, ale zbavená veškerého významu a omezená na sebe samu je to jen situace.

Například zabíjení. Můžete namítnout, že zabít někoho je ze své podstaty špatné, ale mohu vám uvést mnoho příkladů, kdy to lze považovat za dobrý nebo dokonce "statečný" čin. Voják zabíjí nepřátele při obraně své země, policista zastřelí zločince atd.

Rodina zločince bude určitě považovat střelbu za špatnou, tragickou a smutnou, ale pro policistu bylo toto zabití dobrým činem ve službě společnosti a možná si dokonce myslí, že si zaslouží medaili.

Osobní referenční rámec, který si kolem životních situací vytváříme, do značné míry určuje naše interpretace těchto situací, a tím i naše emoční stavy.

Něco se stane, my to pozorujeme, na základě toho, co víme, tomu přisoudíme význam a pak z toho máme buď dobrý, nebo špatný pocit. To, jak dobrý pocit z toho máme, závisí výhradně na tom, zda v tom vidíme nějaký přínos. Pokud v tom přínos vidíme, cítíme se dobře, a pokud ne nebo pokud v tom vidíme škodu, cítíme se špatně.

Koncept reframingu v psychologii

Nyní, když víme, že to je rámec, a ne situace, která obvykle vede k našim emocím, můžeme změnit náš rámec, a tím způsobit změnu našich emocí? Rozhodně. To je celá myšlenka reframingu.

Cílem reframingu je nahlížet na zdánlivě negativní situaci tak, aby se stala pozitivní. Jde o změnu vnímání události tak, abyste se mohli soustředit na příležitost, kterou vám poskytuje, namísto na potíže, do kterých vás uvrhla. To nevyhnutelně vede ke změně vašich emocí z negativních na pozitivní.

Příklady přerámování

Pokud se potýkáte s náročnými pracovními podmínkami, můžete je místo proklínání své práce vnímat jako příležitost ke zlepšení svých dovedností a schopnosti řešit problémy. Můžete je také vnímat jako příležitost k rozvoji odolnosti.

Pokud jste v testu neuspěli, místo toho, abyste se označili za neúspěšné, můžete to vnímat jako příležitost, jak se příště zlepšit.

Pokud jste uvízli v hrozné dopravní zácpě, můžete ji místo rozčilování vnímat jako skvělou příležitost k poslechu audioknihy, kterou jste si už dlouho chtěli poslechnout.

Pokud jste ztratili kontakt se svými starými přáteli a cítíte se kvůli tomu špatně, pak je to možná život, který uvolňuje prostor pro vstup nových lidí do vašeho života.

Celý fenomén "pozitivního myšlení" není nic jiného než reframing. Učíte se vidět věci pozitivně, abyste se mohli zbavit nežádoucích emocí.

Pozitivní myšlení má však i svou odvrácenou stranu, která může být nebezpečná, pokud se neudrží na uzdě...

Mezi přetvářením a sebeklamem je tenká hranice.

Přerámcování je dobré, pokud se děje v rámci rozumu. Mimo rozum však může vést (a často vede) k sebeklamu. Mnoho lidí zoufale touží myslet "pozitivně", a tak si vytvoří fantazijní svět pozitivního myšlení a utíkají do něj, kdykoli jim život připraví těžké chvíle. Když však realita udeří, udeří tvrdě.

Lidská mysl nedokáže dlouho přijímat přerámování, které není podloženo rozumem. Dříve nebo později vás donutí uvědomit si, že jste klamali sami sebe. V tomto okamžiku můžete buď propadnout depresi, nebo se můžete motivovat k akci.

Co se stalo s liškou?

Všichni jsme slyšeli ten příběh o lišákovi, který slavně prohlásil, že "hrozny jsou kyselé". Ano, přehodnotil svou situaci a obnovil svou psychickou stabilitu. Nikdy se však nedozvíme, co se stalo potom.

Proto vám povím zbytek příběhu a doufám, že vás bude inspirovat k moudrému používání NLP reframingu.

Poté, co prohlásil, že hrozny jsou kyselé, se lišák vydal zpátky domů a snažil se racionálně analyzovat, co se mu stalo. Přemýšlel, proč se vůbec tak usilovně snažil dostat k hroznům, když byly přece kyselé.

"Myšlenka, že hrozny jsou kyselé, mě napadla, až když jsem na ně nedosáhl," pomyslel si. "Přistoupil jsem na racionalizaci, abych se nesnažil víc, protože jsem nechtěl vypadat jako hlupák, že na hrozny nedosáhnu. Podváděl jsem sám sebe."

Druhý den si s sebou přinesl žebřík, došel k hroznům a pochutnal si na nich - nebyly kyselé!