Co to znamená, když někdo říká, že se cítí v životě ztracený?

Tento fenomén můžeme začít chápat, když se podíváme na slova, která vyslovují lidé, kteří se cítí ztraceni. Začněme od toho. Říká se, že jazyk je oknem do mysli.

Zde jsou některé z běžných výroků lidí, kteří se cítí v životě ztraceni:

"Cítím se ve svém životě tak ztracená. Nevím, co mám dělat."

"Nevím, co dělám se svým životem."

"Nevím, kam jdu."

"Nevím, jak jsem se tu ocitl."

Když budete číst tento článek, budou vám jasné důvody, proč lidé, kteří se cítí ztraceni, říkají tyto věci.

Pocit ztraceného smyslu života

Když říkáte, že se cítíte ztraceni, naznačujete, že existuje směr, kterým byste se měli ubírat, cesta, po které byste měli jít. A že na této cestě nejste.

Co je to za cestu, po které nejste?

Stejně jako u mnoha jiných živočichů, i pro nás lidi už příroda rozhodla o "cestě". My do toho máme jen málo co mluvit. "Cesta" je jakákoli cesta, která vede k reprodukčnímu úspěchu. Přírodě záleží jen na tom, abychom se rozmnožovali. Všechno ostatní je druhotné.

Z toho vyplývá, že ti, kteří se cítí v životě ztraceni, se tak cítí proto, že si myslí, že jejich reprodukční úspěch je ohrožen.

Jsme biologicky naprogramováni k tomu, abychom se "cítili ztraceni", pokud si myslíme, že nejsme na cestě vedoucí k reprodukčnímu úspěchu. Tento pocit ztracenosti nás motivuje k tomu, abychom se vrátili na cestu, kterou nám příroda již vytyčila.

Kdyby vám nevadilo, že jste ztraceni, byl by podkopán celý smysl vaší existence (rozmnožování). To příroda nechce.

Co způsobuje, že se člověk cítí ztracený?

Teď, když máte přehled o tom, co se děje, se ponořme do podrobností. Zamyslete se nad tím, co znamená být na cestě vedoucí k reprodukčnímu úspěchu. Pro většinu lidí jsou to v zásadě dvě věci:

1. Být s partnerem, se kterým můžete mít děti
2. Mít prostředky na investice do těchto dětí

Pokud v jedné nebo obou těchto oblastech zaostáváte, budete se cítit ztraceni. Budete mít pocit, že jste nic nedokázali. Já jsem ta pravidla nevymyslel, tak to prostě je.

Mám pocit, že tady říkám zřejmé věci, protože lidé to instinktivně vědí. Kolikrát jste slyšeli někoho říct/vyjádřit se: "Všichni moji přátelé se žení a já se tady dívám na memy." To je přece jasné.

I když to má být vtipné, odhaluje to jejich obavy. Naznačují, že svatba je důležitější než všechny ty ostatní věci, které dělají. Nikdy jsem neslyšel nikoho říct: "Všichni moji přátelé se dívají na memy a já tady marním život v manželství." To je jenom taková poznámka.

Všemocný scénář

Téměř v každé moderní společnosti existuje scénář, který se snaží zaručit reprodukční úspěch:

Studium> Získejte dobrou kariéru> Vdát se> Mít děti> Vychovávat je

Tento scénář je "cestou". Pokud se v některé fázi zaseknete, cítíte se ztraceni.

Když studujeme (první krok), nezajímáme se tolik o cestu. Všechno se zdá být v daleké budoucnosti. Můžeme dál studovat, aniž bychom se o to starali.

Když dokončíme studium a přecházíme do dalších etap, máme tendenci se zaseknout. Může to být tím, že nejsme spokojeni se svou kariérou nebo životními partnery. Dochází k nesouladu mezi našimi očekáváními a realitou.

Mysl je záludná v tom, že se vás snaží přesvědčit, že v budoucnosti bude všechno duhové a slunečné. Táhne vás dětstvím a udržuje vás v motivaci dodržovat scénář.

Když jsi studoval, neměl jsi na výběr, prostě jsi to musel udělat. Později v životě máš na výběr, můžeš posoudit alternativní cesty.

Proto se lidé ve svých 20 nebo 30 letech obvykle cítí zaseknutí a ztracení v životě. Je to období, kdy musí učinit důležitá životní rozhodnutí.

Většina lidí se bez mrknutí oka řídí scénářem a daří se jim dobře. Někteří se cítí ztraceni.

Nejčastějším důvodem, proč se lidé cítí ztraceni, je zjištění, že se nedokážou řídit scénářem. Možná se jim nepodařilo získat slušnou práci nebo nemohli najít potenciálního partnera, případně obojí.

Jejich pocit ztracenosti je přímým důsledkem toho, že se neřídí scénářem. Jediné, co je zajímá, je scénář. Jakmile napraví svůj život a vrátí se na cestu reprodukčního úspěchu, přestanou se cítit ztracení.

Překročení rámce scénáře: proces vs. výsledky

Někteří z nás se o scénář nemohou starat. Víme, že jsme naprogramováni biologií a společností, abychom se jím řídili, ale je nám to jedno. Chce to hodně duševní práce a uvědomění, abychom viděli, co je scénář zač a jak může někoho uvěznit, aby se honil jen za výsledky.

Cílem evoluce je dosažení reprodukčního úspěchu bez ohledu na to, jakou cestou se vydáme. Svou kariéru můžete milovat nebo nenávidět, ale budete do jisté míry spokojeni, pokud vám pomůže k reprodukčnímu úspěchu.

To je příběh většiny lidí. Chtějí co nejkratší cestu k reprodukčnímu úspěchu a jsou ochotni pro ni obětovat naplnění založené na procesech.

Někteří lidé si však chtějí cestu také užívat. Chtějí si ji také užívat. Chtějí v kariéře dělat věci, které je naplňují. Chtějí být s partnerem, jehož společnost je skutečně těší.

Reprodukční úspěch je pro ně důležitý, ale je jen jedním dílkem celé skládačky. Neřídí se pouze jím a rozhodně nejsou v jeho pasti.

Proto se setkáváte s lidmi, kteří se cítí ztraceni, přestože se řídí scénářem. Můžou mít slibnou kariéru, dobrého životního partnera a děti, ale stále cítit nespokojenost.

Podívejte se například na tuto otázku na internetovém fóru:

Cítí se ztraceni, protože nebyli tím, čím by mohli být. Usadili se a obětovali svůj potenciál, aby se vydali nejkratší a nejsnazší cestou.

To, co dělají, není v souladu s jejich identitou a hodnotami. Ve skutečnosti si nikdy nedali tu práci, aby zjistili, kdo jsou. Jejich "pocit ztracenosti" je na úplně jiné úrovni.

Ti, kteří zjistí, kdo jsou, se obvykle orientují na proces. Dbají na to, aby byli sami sebou. zuřivě každý den, a tím se automaticky řídí scénářem.

Stále se řídí scénářem (jen málokdo se mu dokáže skutečně vyhnout), ale dělají to po svém, jsou tím, kým jsou.

Nedodržování scénáře je nepříjemné

Pokud opustíte scénář a budete se snažit nejprve vybudovat svou identitu, budete se cítit nepříjemně. Budete se cítit ztraceni a budete mít pocit, že neděláte to, co je správné, tedy to, co dělají všichni ostatní.

Pokud například po studiu nezískáte práci, budete se cítit zaseknutí v tomto mezním prostoru nebo zemi nikoho mezi "studiem" a "kariérou". Pokud je to potřeba k tomu, abyste zjistili, kdo jste, budiž.

Dostanete tisíce pokušení přestat hledat sami sebe a vrátit se k dodržování scénáře, protože to je rozumné a pohodlné. Pokud musíte dát všechno v sázku, abyste zjistili, na čem vám skutečně záleží, budiž.

Výhody pocitu ztracenosti

Pokud se cítíte ztraceni a trápí vás to, musíte tento pocit vnímat tak, jak je. Je to pouze signál, který vám říká, že musíte provést zásadní životní změny, abyste se vrátili na správnou cestu.

Pokud jste jako většina lidí, problém vyřeší získání dobré práce a nalezení vhodného partnera.

Pokud procházíte krizí identity, čeká vás mnohem těžší boj. Tleskám vaší odvaze, že zpochybňujete svou realitu a snažíte se zjistit, kdo jste. Tleskám vaší odvaze, že se odchylujete od scénáře, abyste našli sami sebe.

Jakmile zjistíte, kdo jste a na čem vám skutečně záleží, můžete se vždy vrátit ke scénáři.

Vím, že někteří říkají, že opravdu nevědí, co chtějí. Přijít na takové hluboké věci trvá nějakou dobu. Když se ale podíváte na jejich život, jsou hluboce zakořeněni ve scénáři.

Nejsou ochotni podívat se za hranice scénáře. Někdy, abyste našli svůj směr, musíte nejdříve zabloudit. Může se stát, že právě neochota opustit pohodlí scénáře je brzdí.

Hledejte své "Sakra, ano!"

Nenabádám všechny, aby se vzdali scénáře a zjistili, kdo jsou. Není to pro každého. Pokud vás jeho dodržování činí šťastnými, dobře pro vás.

Pokud to, co děláte, není v souladu s vaší identitou a trápí vás to, musíte být k sobě brutálně upřímní. Musíte být ochotni vstoupit do chaosu neznáma a vrátit se s novým pochopením sebe sama a toho, co chcete.

Většina věcí, které vám život předhazuje, jsou věci, které vás mají udržet zakotvené ve scénáři. Musíte být ochotni říct "ne" všem těmto věcem, i když jsou lákavé, a zaměřit se na hledání vlastní cesty.

Je pravděpodobnější, že narazíte na to, co chcete, když víte, co nechcete. Po sérii "ne" určitě narazíte na "ano" nebo dokonce na "sakra, ano!".

Když si řeknete: "Hej, to nejsem já", odfiltrujete ze života všechny nepotřebné věci. Stále více se soustředíte a už se necítíte ztraceni.