Strach ze změny je u lidí běžným jevem. Proč se lidé tolik bojí změny?

Jakmile pochopíte, co se ve vaší mysli děje, že se bojíte změny, můžete tuto tendenci lépe omezit.

V tomto článku si podrobně rozebereme, co je příčinou strachu ze změn, a poté se podíváme na některé realistické způsoby, jak jej překonat.

Změna může být pozitivní i negativní. Nemůžeme vědět, zda pro nás byla změna dobrá, nebo ne, dokud neuplyne čas a nezvedne závěsy nad jejími výsledky.

Lze však směle tvrdit, že změna nás často činí lepšími. Pomáhá nám růst. Měli bychom se o ni snažit. Problém je v tom, že jsme vůči změnám velmi odolní, a to i tehdy, když se znát to může být pro nás dobré.

V boji proti odporu ke změnám tedy v podstatě musíme bojovat proti své vlastní přirozenosti. Ale co to vůbec znamená? Kdo proti komu bojuje?

Důvody strachu ze změny

Strach ze změny může být způsoben jak povahou, tak výchovou. Jindy se za strachem ze změny může skrývat skrytý strach, například strach ze selhání. Projděme si některé z běžných důvodů, proč se lidé bojí změny.

1. Strach z neznámého

Když se snažíme v životě něco změnit, vstupujeme do oblasti neznámého. Mysl má ráda známé, protože ví, jak s tím zacházet.

Lidé často hovoří o komfortní zóně, čímž mají na mysli hranici, v níž člověk omezuje své jednání. Vybočit z této komfortní zóny pak znamená rozšířit tuto hranici zkoušením nových věcí.

Totéž platí i pro mysl.

Máme také mentální komfortní zónu, v jejímž rámci omezujeme své způsoby myšlení, učení, experimentování a řešení problémů. Překročení hranic této zóny znamená větší tlak na mysl. Vytváří to mentální nepohodlí, protože mysl se musí zabývat novými věcmi, zpracovávat je a učit se je.

Mysl však chce šetřit svou energií. Proto raději zůstává ve své komfortní zóně. Lidská mysl spotřebuje značnou část kalorií. Myšlení není zadarmo. Proto raději mějte dobrý důvod, proč rozšířit svou mentální komfortní zónu, jinak se tomu vaše mysl bude bránit.

Neznámo je živnou půdou pro úzkost. Když nevíme, co se stane, máme tendenci předpokládat, že se stane to nejhorší. Představování si nejhorších scénářů je způsob, jak vás mysl chrání a přesvědčuje, abyste se vrátili do říše známého.

Samozřejmě, že neznámé nemusí být bez rizika, ale mysl se přiklání k nejhorším scénářům, i když jsou stejně pravděpodobné i ty nejlepší.

"Strach z neznámého nemůže existovat, protože neznámé postrádá informace. Neznámé není ani pozitivní, ani negativní. Není ani děsivé, ani povznášející. Neznámé je prázdné, je neutrální. Neznámé samo o sobě nemá sílu vyvolat strach."

2. Netolerance nejistoty

To úzce souvisí s předchozím důvodem, ale je tu důležitý rozdíl. Strach z neznámého říká:

"Nevím, do čeho jdu. Nevím, jestli se dokážu vyrovnat s tím, co tam je. Myslím, že to, co tam je, není dobré."

Nesnášenlivost nejistoty říká:

"Nemůžu se smířit s tím, že nevím, co přijde. Vždycky chci vědět, co přijde."

Studie ukázaly, že nejistota ohledně budoucnosti může vyvolat stejně bolestivé pocity jako selhání. Pro váš mozek znamená nejistota selhání.

Tyto bolestné pocity nás motivují k nápravě situace. Když se cítíte špatně z nejistoty, vaše mysl vám posílá špatné pocity, abyste obnovili jistotu. Dlouhodobé setrvávání v nejistotě tak může vést k trvale špatné náladě.

2. Stvoření řízená zvyky

Máme rádi jistotu a známost, protože tyto podmínky nám umožňují řídit se zvykem. Když se řídíme zvykem, šetříme spoustu duševní energie. Opět se vracíme k šetření energií.

Zvyky jsou způsobem, jakým mysl říká:

"Funguje to! Budu v tom pokračovat bez vynaložení energie."

Protože jsme druh, který vyhledává potěšení a vyhýbá se bolesti, jsou naše zvyky vždy spojeny s odměnou. V dobách předků tato odměna trvale zvyšovala naši zdatnost (přežití a rozmnožování).

Například konzumace tučných jídel mohla být velmi výhodná v dobách předků, kdy byl nedostatek potravy. Tuk se dá skladovat a jeho energii lze využít později.

Dnes, alespoň ve vyspělých zemích, není nedostatek potravin. Logicky by lidé žijící v těchto zemích neměli jíst tučná jídla. Ale jedí je, protože logická část jejich mozku nedokáže potlačit emocionálnější, na požitek zaměřenou a primitivnější část mozku.

Emocionální část jejich mysli je jako:

"Jak to myslíš, že nemám jíst tučná jídla? Funguje to už tisíciletí. Neříkej mi, abych s tím teď přestal."

I když lidé vědomě vědí, že jim tučná jídla škodí, emocionální část jejich mysli často vychází jako jasný vítěz. Teprve když se situace zhorší, může se emocionální část mozku probudit do reality a být jako:

"Aha. Zvorali jsme to. Možná bychom měli přehodnotit, co funguje a co ne."

Podobně i jiné návyky, které máme v životě, existují proto, že jsou spojeny s nějakou evolučně relevantní odměnou. Mysl raději uvízne v těchto návycích, než aby přinesla změnu.

Pozitivní změny řízené vědomou myslí, jako je vytváření správných návyků, děsí a dráždí podvědomou část mysli, která je řízena návyky.

3. Potřeba kontroly

Jednou ze základních lidských potřeb je mít vše pod kontrolou. Kontrola je příjemný pocit. Čím více můžeme mít pod kontrolou okolní věci, tím více je můžeme využít k dosažení svých cílů.

Když vstoupíme do neznáma, ztrácíme kontrolu. Nevíme, co a jak budeme řešit - je to velmi bezmocná situace.

4. Negativní zkušenosti

Doposud jsme hovořili o univerzálních aspektech lidské povahy, které přispívají ke strachu ze změn. Negativní zkušenosti mohou tento strach ještě prohloubit.

Pokud se vám při každém pokusu o změnu zhroutil život, pak se pravděpodobně začnete změny bát. Časem se naučíte spojovat změnu s negativními důsledky.

5. Přesvědčení o změně

Negativní přesvědčení o změnách vám mohou předat také autority ve vaší kultuře. Pokud vás rodiče a učitelé vždy učili vyhýbat se změnám a "spokojit se" s věcmi, i když pro vás nejsou dobré, budete to dělat.

6. Strach ze selhání

Nezáleží na tom, kolikrát si řeknete, že "neúspěchy jsou odrazovým můstkem k úspěchu" nebo "neúspěch je zpětná vazba", stejně se budete cítit špatně, když se vám nedaří. Špatné pocity, které máme, když se nám nedaří, nám umožňují zpracovat neúspěch a poučit se z něj. Nepotřebujete žádné povzbuzující řeči, mysl ví, co dělá.

Protože jsou však pocity spojené s neúspěchem velmi bolestivé, snažíme se jim vyhnout. Snažíme se zabránit tomu, abychom selhali, a tak se vyhnuli bolesti způsobené neúspěchem. Když víme, že bolest způsobená neúspěchem je pro naše vlastní dobro, můžeme se jí vyhnout.

7. Strach ze ztráty toho, co máme

Někdy změna znamená, že se musíme vzdát toho, co máme teď, abychom získali více toho, co chceme v budoucnu. Problémem lidí je, že se upínají ke svým současným zdrojům. Opět to souvisí s tím, že v prostředí našich předků byly zdroje vzácné.

Držet se svých zdrojů by bylo výhodné v naší evoluční minulosti. Ale dnes, pokud jste investor, byste udělali špatné rozhodnutí, kdybyste neinvestovali, tj. ztratili část svých zdrojů, abyste později získali více.

Podobně i ztráta dosavadních návyků a způsobů myšlení může způsobit nepříjemné pocity, ale možná bude lepší, když se jich nadobro zbavíte.

Abychom získali více, musíme někdy investovat, ale je těžké přesvědčit mysl, že ztráta zdrojů je dobrý nápad. Chce si udržet každou kapku svých zdrojů.

8. Strach z úspěchu

Lidé se mohou vědomě chtít zlepšovat a být úspěšnější. Pokud však ve skutečnosti nevidí svůj úspěch, vždy najdou způsob, jak se sabotovat. Náš život má tendenci být v souladu s naším sebepojetím.

Proto ti, kteří se stali úspěšnými, často říkají, že se cítili úspěšní, i když úspěšní nebyli. Věděli, že se to stane.

Nikdo samozřejmě nemůže vědět, co se stane.

Snaží se tím říct, že si v mysli vytvořili představu o sobě samých - kým chtějí být. Pak se o to snažili. Nejdřív přijde duševní práce a pak přijdete na to, jak to udělat.

9. Strach z kritiky

Lidé jsou kmenová zvířata. Máme potřebu patřit ke svému kmeni - potřebu cítit se začleněni. To v nás plodí tendenci přizpůsobovat se ostatním. Když jsme podobní členům naší skupiny, je pravděpodobnější, že nás budou považovat za jednoho z nich.

Když se tedy někdo pokusí o změnu způsobem, který jeho skupina neschvaluje, narazí na odpor ostatních. Je kritizován a ostrakizován skupinou. Proto se ze strachu, že urazí ostatní, může snažit změně vyhnout.

Okamžité versus odložené uspokojení

Ve většině případů se lidé brání změnám ne proto, že by se báli kritiky nebo měli negativní přesvědčení o změnách. Bojí se změn, protože nedokážou vyhrát boj proti své vlastní přirozenosti. Logicky se chtějí změnit, ale stále znovu se jim nedaří provést žádnou pozitivní změnu.

Jak již bylo zmíněno, jde o logickou část mozku proti emocionálnímu mozku. Naše vědomá mysl je mnohem slabší než naše podvědomí.

Řídíme se tedy více zvyky než volbou.

Tato dichotomie v naší mysli se odráží v našem každodenním životě. Pokud jste se někdy zamýšleli nad svými dobrými a špatnými dny, jistě jste si všimli, že dobré dny jsou často ty, které jsou řízeny volbou, a ty špatné jsou řízeny zvykem.

Třetí způsob, jak prožít den, téměř neexistuje. Buď máte dobrý, nebo špatný den.

Dobrý den je ten, kdy jste aktivní, držíte se svých plánů, odpočíváte a bavíte se. Rozhodujete se s rozmyslem a máte pocit, že máte vše pod kontrolou. Vaše vědomí je na místě řidiče. Většinou jste v režimu odloženého uspokojení.

Špatný den nastává, když se řídíte převážně emocionálním mozkem. Reagujete a jste chyceni v nekonečné smyčce návyků, nad kterými máte pocit malé kontroly. Jste v režimu okamžitého uspokojení.

Proč má nad námi okamžité uspokojení takovou moc?

Po většinu naší evoluční historie se naše prostředí příliš neměnilo. Častěji jsme museli okamžitě reagovat na hrozby a příležitosti. Vidět predátora, utéct, najít potravu, sníst ji... Podobně jako žijí ostatní zvířata.

Protože se naše prostředí výrazně nezměnilo, tento zvyk okamžitě reagovat na hrozby a příležitosti nám zůstal. Pokud se prostředí výrazně změní, musí se změnit i naše zvyky, protože už s ním nemůžeme komunikovat tak, jak jsme byli zvyklí.

Naše životní prostředí se dramaticky změnilo teprve v posledních několika desetiletích a my jsme ho ještě nedohnali. Stále máme sklon reagovat na věci okamžitě.

To je důvod, proč se lidé při práci na dlouhodobých cílech snadno nechají vykolejit. Nejsme zkrátka uzpůsobeni k tomu, abychom sledovali dlouhodobé cíle.

Máme takovou bublinu svého vědomí, která pokrývá hlavně přítomnost, část minulosti a část budoucnosti. Mnoho lidí má seznam úkolů na dnešek, málokdo na měsíc a ještě méně lidí má cíle na celý rok.

Mysl není uzpůsobena k tomu, aby se starala o to, co se stane tak daleko v budoucnosti. Je to mimo naši bublinu vědomí.

Pokud mají studenti na přípravu na zkoušku měsíc, měli by si racionálně rozložit přípravu rovnoměrně do 30 dnů, aby se vyhnuli stresu. Nestává se to. Místo toho většina z nich věnuje maximální úsilí posledním dnům? Proč?

Protože zkouška je nyní v jejich povědomí - je to okamžitá hrozba.

Když pracujete a uslyšíte oznámení na telefonu, proč opouštíte práci a věnujete se oznámení?

Oznámení je okamžitou příležitostí k získání odměny.

Okamžitě. Okamžitě. Okamžitě!

Zbohatněte za 30 dní!

Zhubněte za 1 týden!

Tuto lidskou potřebu okamžité odměny marketéři využívají již dlouho.

Překonání strachu ze změny

Na základě toho, co je příčinou strachu ze změny, jsou uvedeny následující způsoby, jak jej lze překonat:

Řešení základních obav

Pokud váš strach ze změny pramení ze skrytého strachu, například ze strachu z neúspěchu, musíte změnit své přesvědčení o neúspěchu.

Vězte, že se při neúspěchu budete cítit špatně, a to je v pořádku - má to svůj smysl. Pokud změna, kterou se snažíte uskutečnit, stojí za to, budou vám neúspěchy, které vás na cestě potkají, připadat bezvýznamné.

Pokud za vaším strachem ze změn stojí strach z kritiky, pak jste možná spadli do pasti konformity. Opravdu stojí za to se jim přizpůsobovat?

Změna rámce změny

Pokud máte se změnami negativní zkušenosti, můžete je překonat tím, že budete změny přijímat častěji. Není fér prohlásit, že všechny změny jsou špatné, pokud jste jim dali jen několik příležitostí.

Čím víc se změny chopíte, tím větší je pravděpodobnost, že narazíte na takovou, která vás změní k dobrému. Lidé se změny vzdávají příliš brzy, aniž by ji dostatečně vyzkoušeli. Někdy je to jen hra čísel.

Když uvidíte, jaký pozitivní dopad na vás změna měla, začnete ji vnímat pozitivně.

Překonání přirozené lidské slabosti

Teď už chápete, proč máme sklon honit se za okamžitým uspokojením a snažit se vyhnout okamžité bolesti. S těmito tendencemi nemůžeme bojovat. Co ale můžeme udělat, je využít je k pozitivním změnám v našem životě.

Řekněme například, že chcete zhubnout. Pokud máte nadváhu, zdá se vám tento cíl příliš velký a příliš vzdálený v budoucnosti.

Pokud si cíl rozdělíte na snadné, zvládnutelné kroky, přestane vám připadat tak děsivý. Místo toho, abyste se soustředili na to, čeho dosáhnete za půl roku, zaměřte se na to, čeho můžete dosáhnout tento týden nebo dnes. Pak to opakujte.

Tímto způsobem udržíte svůj cíl ve své bublině vědomí. Drobná vítězství, která získáte po cestě, osloví váš mozek toužící po okamžitém uspokojení.

Život je chaotický a je pravděpodobné, že vás vykolejí. Klíčem k úspěchu je vrátit se zpět na správnou cestu. Důslednost spočívá v tom, že se budete důsledně vracet na správnou cestu. Doporučuji sledovat své cíle na týdenní nebo měsíční bázi. Pokrok je motivující.

Totéž platí pro změnu návyků. Překonejte svou přirozenou tendenci zdolat velký cíl na jeden zátah (Okamžitě!). Nefunguje to. Mám podezření, že to děláme proto, abychom měli ospravedlnitelnou výmluvu, proč s tím dříve skončit ("Vidíte, nefunguje to") a vrátit se ke starým vzorcům.

Místo toho postupujte po malých krocích. Oklamte svou mysl, že velký cíl je ve skutečnosti malý, okamžitě dosažitelný cíl.

Když si svůj cíl rozdělíte na malé kousky a plníte je jeden po druhém, využíváte jak bezprostřednost, tak emoce. Uspokojení získané odškrtáváním věcí vás udržuje v pohybu vpřed. Je to mazivo v motoru uskutečňování pozitivních změn.

Věřit, že můžete dosáhnout svých cílů, a vizualizovat si, že jste jich dosáhli, je užitečné ze stejných důvodů. Zmenšují psychologickou vzdálenost mezi tím, kde jste, a tím, kde chcete být.

Mnoho odborníků zdůrazňuje, že je důležité "vědět proč", tj. mít cíl, který je hnací silou vašich cílů. Cíl působí i na emocionální část mozku.