Naše přesvědčení, obavy, strachy a nálady způsobují, že vnímáme realitu zkresleně, a v důsledku toho ji nevidíme takovou, jaká je, ale vidíme ji svou vlastní jedinečnou optikou.

Lidé s rozlišovací schopností tuto skutečnost vždy chápali a ti, kteří si ji neuvědomují, jsou vystaveni riziku, že budou po celý život vidět zkreslenou verzi reality.

Vzhledem ke zkreslení a vymazání informací, k němuž dochází při pozorování naší reality, se může stát, že informace, která se uloží do naší mysli, se nakonec zcela liší od skutečnosti.

Následující příklady vám přiblíží, jak naše mysl modifikuje realitu a nutí nás vnímat její pozměněnou verzi...

Přesvědčení

Realitu si vykládáme podle svých vlastních systémů přesvědčení. Vždy sbíráme důkazy, které potvrzují naše již existující vnitřní přesvědčení.

Kdykoli narazíme na informaci, která neodpovídá našemu přesvědčení, máme tendenci ji zcela vymazat nebo ji zkreslit tak, aby odpovídala našemu přesvědčení.

Například pokud má John přesvědčení, že "všichni bohatí lidé jsou zloději", pak kdykoli se setká nebo uslyší o Martinovi, který je miliardář a zároveň velmi poctivý, rychle na něj zapomene, nebo v extrémním případě může dokonce popřít, že Martin je poctivý.

K tomu dochází proto, že John již má přesvědčení, že "všichni bohatí lidé jsou zloději", a protože se naše podvědomí snaží vždy držet svého přesvědčení, vymaže nebo zkreslí všechny protichůdné informace.

A tak místo toho, aby se Jan skutečně zamyslel nad Martinovým případem, který má potenciál změnit jeho přesvědčení o bohatých lidech, odmítá tuto novou informaci. Místo toho pokračuje ve sbírání důkazů, které ho přesvědčují o nepoctivosti bohatých lidí.

Obavy

Naše realita je někdy zkreslena věcmi, které nás znepokojují. To platí zejména pro obavy, které máme sami o sobě.

Vezměme si příklad Nicka, který si o sobě myslí, že je nudný a nezajímavý člověk. Jednoho dne dostal příležitost trochu si popovídat s cizím člověkem, ale rozhovor se nevyvíjel dobře. Oba si povídali jen velmi málo a většinu času se cítili trapně.

Protože se naše mysl vždy snaží "vyplnit mezery" a vysvětlit věci, kterými si nejsme jisti, dospěl Nick k závěru, že rozhovor nedopadl dobře, protože je nudný člověk.

Ale počkejte, je to pravda? Co když se druhá osoba styděla, a tak moc nemluvila? Co když měla špatný den a neměla chuť mluvit? Co když měla druhá osoba důležitou práci, kterou musela dokončit, a tak se jí věnovala?

Proč si Nick ze všech těchto možností vybral právě tu, která mu dělala největší starosti?

Jak vidíte, v takových situacích si ospravedlňujeme své vlastní obavy, místo abychom se snažili získat více informací a mohli tak přesně vidět realitu.

Podobně člověk, který má pochybnosti o svém vzhledu, dojde k závěru, že byl odmítnut, protože nevypadá dobře.

Naše obavy se netýkají pouze věcí, které souvisejí s naší osobností nebo sebeobrazem. Můžeme mít obavy i z jiných věcí, jako je dobrý výsledek u zkoušky, dobrý dojem při pohovoru, zhubnutí atd.

Když se těmito věcmi zabýváme, naše mysl se obvykle zabývá jejich myšlenkami, a to zkresluje naše vnímání.

Může se například stát, že člověku, který se obává o svou váhu, řeknete "Podívej se na to", ale on to může špatně pochopit jako "Vypadáš tlustě".

Jelikož se obsedantně zajímá o tělesnou hmotnost, je jeho interpretace vnějších informací podbarvena jeho obavami.

Všímejte si situací, kdy lidé říkají: "Aha! Myslel jsem, že říkáš...." "Řekl jsi právě....." Ty obvykle, ne-li vždy, odhalují věci, které je znepokojují.

Obavy ve vnímání vs. realita

Strach zkresluje realitu stejně jako obavy, jen s tím rozdílem, že strach je intenzivnější emoce, a proto je zkreslení výraznější.

Například člověk, který má fobii z hadů, si může splést kus provazu ležící na zemi s hadem nebo člověk, který se bojí koček, si může splést malou tašku s kočkou. Všichni jsme slyšeli o lidech, kteří tvrdí, že viděli duchy, a přemýšleli jsme, zda mluví pravdu.

Ano, většina z nich je! A to proto, že jsou strach Právě tento strach zkreslil jejich realitu do takové míry.

Nikdy nenajdete člověka, který se nebojí duchů a tvrdí, že duchy viděl. Můžete se těmto lidem posmívat, že jsou hloupí, ale ani vy nejste imunní vůči takovým zkreslením.

Když vidíte opravdu děsivý horor, vaše mysl se dočasně začne bát duchů. Možná si spletete kabát visící ze dveří vašeho pokoje s duchem, i když jen na pár vteřin!

Nálady a emoční stav

Naše vnímání situací a ostatních lidí není v žádném případě konstantní, ale mění se v závislosti na našem emočním rozpoložení.

Pokud máte například skvělou náladu a někdo, koho sotva znáte, vás požádá o pár laskavostí, možná mu rádi vyhovíte. Je fakt, že kdykoli někomu pomůžeme, máme tendenci mít tohoto člověka rádi. Říká se tomu efekt Benjamina Franklina.

Děje se to proto, že naše mysl potřebuje nějaké ospravedlnění pro pomoc cizímu člověku, a proto si tím, že ho máte rádi, myslí: "Pomohl jsem tomu člověku, protože ho mám rád!" V tomto případě jste tedy člověka hodnotili pozitivně.

A co kdybyste byli opravdu vystresovaní a měli špatný den, když k vám zničehonic přijde cizí člověk a požádá vás o laskavost?

Vaše neverbální reakce by nejspíš byla...

"Děláš si ze mě srandu? Mám své vlastní problémy, o které se musím starat! Nech mě na pokoji a zmiz, ty otravný čuráku!"

V tomto případě jste osobu zjevně hodnotili negativně (nepříjemně) a nemělo to nic společného s druhou osobou. Stres má tendenci snižovat naši trpělivost a toleranci.

Stejně tak když je někdo v depresi, má tendenci inklinovat k negativním myšlenkám typu "není východisko" nebo "veškerá naděje je pryč" a vždy očekává to nejhorší. Dokonce i vtipy, které mu dříve připadaly velmi vtipné, mu už nepřipadají vtipné.

Existuje cesta ven z těchto iluzí?

To nejlepší, co můžete udělat pro správné vnímání reality, je rozvíjet uvědomění a otevřenost. Tím mám na mysli nebýt rigidně připoután k vlastnímu přesvědčení a zvážit možnost, že události vnímáte špatně.

Zahrnuje také pochopení skutečnosti, že způsob, jakým posuzujete druhé, a způsob, jakým druzí posuzují vás, má mnoho společného s přesvědčením, obavami, strachem a emocionálním stavem posuzující osoby.