Asertivita vs. agresivita

 Asertivita vs. agresivita

Thomas Sullivan

Když se lidem děje křivda, reagují obvykle dvěma způsoby. Buď reagují neasertivně a submisivně, nebo agresivně a dominantně.

Neasertivita znamená, že jste ke své situaci pasivní a nesnažíte se ji nijak napravit. Vaše snaha neurážet ostatní stojí v cestě tomu, abyste se postavili za sebe.

Agresivita naopak znamená, že ve snaze hájit svá práva druhou osobu znehodnocujete, shazujete nebo jí dokonce ubližujete.

Existuje ještě třetí, mezistupeň, jak se s těmito situacemi vypořádat. Říká se mu asertivita a znamená, že se postavíte za svá práva, aniž byste druhou osobu zranili nebo urazili.

Asertivita se od agresivity liší v následujících ohledech:

  • Agresivita vychází ze záměru ublížit druhým a porušit jejich práva. V případě asertivity není záměr druhým ublížit nebo je připravit o jejich práva.
  • Asertivita může zahrnovat myšlenku win-win, ale nikdy ne win-lose. Agresivita vždy zahrnuje postoj win-lose.
  • Asertivní chování je efektivnější, protože přináší více pozitivních výsledků. Agresivní chování naopak vytváří cyklus agrese a protiagrese.
  • Asertivní chování zachovává úctu a důstojnost druhého člověka, zatímco agresivní chování nikoli.
  • Agresivní chování často zahrnuje fyzické nebo slovní hrozby, zatímco asertivní chování nikoli.

Jak vidíte, asertivita je důležitou mezilidskou dovedností, kterou je třeba rozvíjet, pokud chcete dosáhnout svých cílů za účasti druhých a zároveň si s nimi udržet dobré vztahy. Je zřejmé, že asertivita je mnohem lepší strategií pro řešení mezilidských konfliktů než agresivita a neasertivita.

Co znamená asertivní chování?

Výzkumníci zjistili, že asertivní chování zahrnuje soubor reakcí.1 Konkrétně se asertivita skládá z následujících schopností:

  • Schopnost říkat "ne".
  • Možnost zadávat požadavky.
  • Schopnost vyjadřovat pozitivní a negativní pocity.
  • Možnost zahájit, pokračovat a ukončit konverzaci.

Správná strategie závisí na situaci

Jak bylo uvedeno výše, existují tři strategie řešení mezilidských konfliktů - agresivita, asertivita a neasertivita. Většinu konfliktů můžete dobře zvládnout, když budete asertivní.

V některých situacích však může být neasertivita nebo dokonce agresivita vhodnou strategií.

Například pokud váš šéf zbytečně kritizuje vaši práci, můžete přijmout strategii neasertivity, pokud jste na své práci velmi závislí. Pokud víte, že budete mít problém najít si jinou práci.

Jste-li fyzicky nebo slovně napadáni, můžete se snažit situaci čelit agresivitou.

Proto strategie, kterou přijmete, bude záviset na situaci. Musíte odhadnout rizika a přínosy strategie v konkrétní situaci.

Pokud se ocitnete v konfliktu s nějakou osobou, ale nechcete si s ní kazit vztahy, je asertivita správnou cestou. Asertivita vás vyvede z mnoha obtížných situací, aniž byste riskovali své vztahy.

Proč tedy lidé nejsou asertivní?

Lidé jsou společenská zvířata. Jsme uzpůsobeni k tomu, abychom skenovali své sociální prostředí a odhalovali potenciální nepřátele a přátele. V konfliktní situaci má tento psychologický mechanismus přednost před objektivním řešením problému.

Jinými slovy, když nám někdo ublíží, začneme obviňovat druhé ještě předtím, než dostaneme příležitost situaci pořádně analyzovat. Proto si spíše myslíte, že vás přítel ignoruje, když od něj nedostanete zprávu, než abyste si řekli, že je asi zaneprázdněný.

V psychologii se tato tendence výstižně nazývá základní atribuční chyba. Je základem lidské povahy.

Když dojde ke konfliktu, mnoho lidí neanalyzuje problém objektivně. Nesnaží se přijít s racionálním řešením, které by mohlo být přijatelné pro všechny strany. Místo toho se zapojí do hry na obviňování.

Myslí si, že po nich ostatní jdou, a proto se chovají agresivně a defenzivně. Proto když náhodou objektivně zkritizujete práci svého šéfa, aniž byste ho chtěli shazovat, může si to přesto vzít osobně.

Umění asertivity

Vzhledem k tomu, že lidé místo objektivní analýzy situace vytvářejí konflikty o sobě a o druhých, je umění asertivity především o tom, jak z konfliktů odstranit lidi a jejich ego.

Když se snažíte být asertivní, přesvědčte druhou osobu, že nemáte v úmyslu ji obviňovat nebo shazovat. Jinými slovy, musíte sebe i ji odprostit od daného problému.

Přesvědčte je, že vaše požadavky jsou rozumné a zbavené jakékoli osobní zášti nebo nepřátelství. Přesvědčte je, že se jim nesnažíte konkurovat, pouze žádáte o svá práva.

Vzhledem k lidskému sklonu proměnit každý konflikt ve společenskou soutěž to samozřejmě není snadné. Proto kolem sebe nevidíte chodit mnoho asertivních lidí. Lidé buď pasivně přijímají porážku, nebo se snaží agresivně zvítězit. Je to pro ně společenská soutěž, ve které můžete pouze vyhrát, nebo prohrát.

Jak odstranit lidi z konfliktů

Asertivita často spočívá ve způsobu, jakým mluvíte, když se dožadujete svých práv. Pokud klidně a zdvořile vysvětlíte svou situaci, druhá osoba nemá důvod si myslet, že jste agresivní. Už nejde o ni nebo o vás a o to, kdo vyhraje nebo prohraje, ale o daný problém.

Viz_také: Jak se stát géniem

Pokud se podřídí, není to proto, že jste "vyhráli" a oni "prohráli". Musí se podřídit dobrovolně. Pokud se nepodřídí, určitě si budou myslet, že jste nad nimi získali bod. Tedy že jste je donutili udělat něco, co nechtěli.

Musíte je přimět, aby to chtěli udělat. Apelujte na jejich rozum. Nikdo nemá rád, když je považován za nerozumného. Pokud je přesvědčíte, že vaše požadavky jsou rozumné, zvýšíte šance na dosažení svého cíle.

Pamatujte, že asertivita není jen o tom, že z problému odstraníte ego druhé osoby, ale také své vlastní. Když máme pocit, že nám někdo ublížil, je lákavé se na druhou osobu vrhnout a ublížit jí. Stejně rychle se snažíme, aby se problém týkal nás (bylo nám úmyslně ublíženo), jako se týká jí (úmyslně nám ublížila).

Jistě, lidé si úmyslně ubližují, ale bez dostatku důkazů nemůžete člověka obviňovat. Musíte nechat úmysly stranou a snažit se problém vyřešit. Časem se úmysly nevyhnutelně projeví.

Pokud vám osoba nevyhoví i přes vaši snahu vysvětlit vaši situaci a neprojevuje žádný úmysl vám pomoci, ukazuje to na osobní nepřátelství, které vůči vám může mít.

Pak můžete přistoupit ke krajnímu opatření, jako je vyškrtnutí ze svého života. Zpočátku však musíte dát sobě i druhému člověku šanci, abyste si věci vyřešili, aniž byste se příliš zabývali záměry.

Asertivní člověk nemá zájem se hádat, ale najít řešení, které může být přijatelné pro všechny strany.

Asertivní chování vyžaduje, abyste se zbavili pokušení přisuzovat lidem záměry, neděláte z problému problém pro sebe nebo pro ně a přemýšlíte o důsledcích svého jednání. Naštěstí se asertivním dovednostem lze naučit praxí.2

Když se asertivita zaměňuje za agresivitu.

Neasertivita vychází z touhy udržet sociální vztahy a neurážet druhé. Agresivita uráží druhé a poškozuje sociální vztahy.

Agresivita je extrémní forma asertivity zahrnující znehodnocování druhé osoby. Vzhledem k tomu, že asertivita je významově velmi blízká agresivitě a lidé mají tendenci obviňovat druhé, může být asertivita snadno zaměněna za agresivitu.

Viz_také: Proč ženy hrají hry?

Vy sami možná dokážete úspěšně rozlišit hranici mezi asertivitou a agresivitou, ale ostatní to nemusí být schopni udělat. Takže i když si myslíte, že jste asertivní, můžete působit agresivně.

Jedna studie ukázala, že asertivní chování je sice vnímáno jako férové, nemstivé a přátelské, ale zároveň může být vnímáno jako nesympatické, dominantní a agresivní.3

To je riziko, které musíte vzít v úvahu, když se snažíte chovat asertivně. Jak bylo zmíněno výše, celým vaším úkolem při asertivním chování je přesvědčit druhou stranu, že nejste agresivní. Výše uvedená studie také zjistila, že když se lidé prosazují, ostatní přicházejí s protitvrzeními.

Například pokud zdvořile odmítnete splnit něčí požadavek, odmítne zdvořile i on ten váš. Jedná se o protitvrzení.

Všimněte si, že toto chování je podobné tomu, když se lidé chovají agresivně a ostatní přicházejí s protiakcemi. Pokud na vás házejí protiakce, když se snažíte být asertivní, pravděpodobně to znamená, že si vaši asertivitu spletli s agresí.

Nepodařilo se vám je přesvědčit o tom, že nejste agresivní. Nepodařilo se vám je přesvědčit, že vaším záměrem není jim ublížit nebo nad nimi vyhrát.

Rád bych to ilustroval na běžném příkladu.

Jedním ze způsobů, jak být asertivní, je říkat "ne". Myslíte si, že druhá osoba nevznáší férový požadavek, a tak vyhrknete "ne". To bude mít na druhou osobu pravděpodobně negativní dopad a bude si myslet, že jste agresivní.

Jak už jsem řekl, lidé mají tendenci vyvozovat z toho, že jim druzí záměrně ubližují. Pouhé odmítnutí bez vysvětlení vypadá, jako byste jim nechtěli pomoci. To vás v jejich mysli klasifikuje jako nepřítele, nepomáhajícího.

Způsob, jak tuto situaci uklidnit, je říci "ne" a pak své "ne" zdůvodnit. Tím, že uvedete důvody, se ze situace vymaňujete. Vinu nekladete na sebe, ale na své důvody.

V takovém případě vám druhá osoba nebude vyčítat nic, ale pouze vaše důvody. Bude si myslet, že byste jí pomohli, kdyby nebylo vašich důvodů.

Myslet si, že nemusíte své odmítnutí nijak zdůvodňovat, je arogantní a agresivní chování, které se nedoporučuje, pokud vám záleží na vašem vztahu s touto osobou.

V této dynamice se skrývá ještě jedno nenápadné nebezpečí, na které si musíme dát pozor. Protiargumenty mohou být také pravdivé. Dotyčná osoba může mít dobré důvody, proč vám dává protiargumenty. Můžete se mýlit v tom, že si myslíte, že její protiargument byl jen její způsob, jak se vám pomstít.

Opět by bylo lepší, kdyby svá protinázory zdůvodnili, pokud se chtějí ze situace vymanit.

Proto při řešení konfliktů zdůrazňuji, abyste zpočátku ignorovali záměry. Zpočátku je těžké je odhalit, ale nakonec se vyjasní.

Když někomu říkáte "ne", vždy uveďte důvody, které vás vyřadí z rovnice. Když se chováte asertivně, snažte se druhého přesvědčit, že nemáte žádné postranní úmysly. Pokud to neuděláte, určitě si je najde.

Odkazy

  1. Lazarus, A. A. (1973): O asertivním chování: stručná poznámka. Behaviorální terapie , 4 (5), 697-699.
  2. Fornell, C., & Westbrook, R. A. (1979). Průzkumná studie asertivity, agresivity a stěžovacího chování spotřebitelů. Severoamerické pokroky ACR .
  3. Hull, D. B., & Schroeder, H. E. (1979). Některé interpersonální účinky prosazování, neprosazování a agrese. Behaviorální terapie , 10 (1), 20-28.

Thomas Sullivan

Jeremy Cruz je zkušený psycholog a autor, který se věnuje odhalování složitosti lidské mysli. S vášní pro pochopení složitosti lidského chování se Jeremy aktivně podílí na výzkumu a praxi více než deset let. Je držitelem titulu Ph.D. v oboru psychologie z renomované instituce, kde se specializoval na kognitivní psychologii a neuropsychologii.Prostřednictvím svého rozsáhlého výzkumu Jeremy vyvinul hluboký vhled do různých psychologických jevů, včetně paměti, vnímání a rozhodovacích procesů. Jeho odbornost zasahuje i do oblasti psychopatologie se zaměřením na diagnostiku a léčbu poruch duševního zdraví.Jeremyho vášeň pro sdílení znalostí ho přivedla k založení svého blogu Understanding the Human Mind. Kurátorem obrovského množství psychologických zdrojů si klade za cíl poskytnout čtenářům cenné poznatky o složitosti a nuancích lidského chování. Jeremy nabízí komplexní platformu pro každého, kdo se snaží zlepšit své chápání lidské mysli, od článků k zamyšlení až po praktické tipy.Kromě svého blogu věnuje Jeremy svůj čas také výuce psychologie na prominentní univerzitě a pečuje o mysl začínajících psychologů a výzkumníků. Jeho poutavý styl výuky a autentická touha inspirovat ostatní z něj činí vysoce respektovaného a vyhledávaného profesora v oboru.Jeremyho příspěvky do světa psychologie přesahují akademickou půdu. Publikoval řadu výzkumných prací v vážených časopisech, své poznatky prezentoval na mezinárodních konferencích a přispěl k rozvoji oboru. Jeremy Cruz se svým silným odhodláním prohlubovat naše chápání lidské mysli nadále inspiruje a vzdělává čtenáře, začínající psychology a kolegy výzkumníky na jejich cestě k odhalení složitosti mysli.