Ne vždy vnímáme čas tak, jak plyne. Jinými slovy, může docházet k rozporu mezi psychologickým časem a skutečným časem, který ukazují hodiny. Především naše psychické stavy ovlivňují nebo zkreslují naše vnímání času.

Naše mysl má úžasnou schopnost sledovat čas, přestože nemáme žádný smyslový orgán, který by se věnoval právě měření času.

To vedlo mnoho odborníků k přesvědčení, že v našem mozku musí existovat nějaký druh vnitřních hodin, které tikají nepřetržitě, stejně jako jakékoliv jiné hodiny vyrobené člověkem.

Náš smysl pro čas je tvárný

Člověk by očekával, že naše vnitřní hodiny fungují stejně jako běžné, člověkem vyrobené hodiny, ale zajímavé je, že tomu tak není. Hodiny, které máte v obývacím pokoji, měří absolutní čas. Nezajímá je, jak se cítíte nebo jakými životními situacemi procházíte.

Naše vnitřní hodiny však fungují trochu jinak. Zdá se, že se zrychlují nebo zpomalují v závislosti na našich životních zkušenostech. Nejsilnější vliv na náš smysl pro čas mají emoce.

Vezměme si například radost. Je to běžná a univerzální zkušenost, že když se dobře bavíme, čas jako by letěl. Ale proč se to děje?

Chcete-li tento jev pochopit, zamyslete se nad tím, jak vnímáte čas, když se cítíte smutní, v depresi nebo znudění. Bez nejmenších pochybností se vám zdá, že čas v takových situacích plyne pomalu. S bolestí čekáte, až tyto dlouhé a těžké chvíle skončí.

Jde o to, že když jste smutní nebo znudění, jste mnohem více... uvědomělý Naopak, když jste radostní, zdá se, že čas letí, protože vaše vědomí plynutí času je výrazně omezeno.

Nudné přednášky a psychologický čas

Řekněme, že je pondělí ráno a vy máte na vysoké škole opravdu, ale opravdu nudnou přednášku. Zvažujete, že se vykašlete na vyučování a místo toho se budete dívat na fotbal.

Ze zkušenosti víte, že když budete chodit na hodiny, budete se k smrti nudit a čas se bude pohybovat jako šnek, ale když se budete dívat na fotbalový zápas, čas bude letět a vy se budete dobře bavit.

Uvažujme o prvním scénáři, kdy se proti své vůli rozhodnete navštěvovat vyučování. Nevěnujete pozornost tomu, co přednášející blábolí, a zdá se, že se čas vleče. Vaše vědomí se ne angažované s přednáškou, protože vaše mysl ji považuje za nudnou a zbytečnou.

Vaše mysl vám prostě nedovolí zpracovat přednášku, protože je to takové plýtvání duševními zdroji. Občas vás mysl úplně vypne tak, že usnete. Zoufale se snažíte zůstat vzhůru, abyste přednášejícího nenaštvali.

Pokud se vaše vědomí nezaměřuje na přednášku, na co se zaměřuje?

Plynutí času.

Nyní si bolestně uvědomuješ, jak čas plyne. Zdá se, že plyne tak pomalu, jako by záměrně zpomaloval, aby tě přinutil zaplatit za hříchy, o kterých jsi nevěděl, že jsi je spáchal.

Řekněme, že přednáška začíná v 10:00 a končí ve 12:00. Poprvé zkontrolujete čas v 10:20, kdy vás zasáhne první vlna nudy. Pak ho zkontrolujete znovu v 10:30 a v 10:50. Pak znovu v 11:15, 11:30, 11:40, 11:45, 11:50 a 11:55. Pak se podíváte, kolik je hodin.

Navzdory veškeré racionalitě se divíte, proč přednáška trvá tak dlouho. Zapomínáte, že čas se pohybuje konstantní rychlostí. Přednáška trvá tak dlouho jen proto, že váš smysl pro čas je ovlivněn nudou. Znovu a znovu kontrolujete hodinky a zdá se vám, že čas plyne pomalu a ne tak rychle, jak by "měl".

Zvažme nyní druhý scénář - když se rozhodnete navštívit fotbalový zápas.

Řekněme, že i hra začíná v 10:00 a končí ve 12:00. V 9:55 si zkontrolujete hodinky a netrpělivě čekáte, až hra začne. Když se tak stane, plně se ponoříte do hry, kterou máte tak rádi. Hodinky si zkontrolujete až po skončení hry. Ztratíte pojem o čase, a to doslova i obrazně.

Když hra skončí a vy nastoupíte do metra, abyste se vrátili domů, podíváte se na hodinky a zjistíte, že je 12:05. Naposledy jste kontrolovali, že je 9:55. "Páni, ten čas opravdu letí, když se bavíte!" zvoláte.

Naše mysl porovnává nové informace s předchozími souvisejícími informacemi. Ačkoli se vám zdálo, že čas udělal obrovský, rychlý skok z 9:55 do 12:05, nebylo tomu tak. Ale protože vaše vědomí směřovalo jinam než k plynutí času (během hry jste čas často nekontrolovali), zdálo se, že čas letí.

Právě proto se na místech, kde se čeká, jako jsou letiště, nádraží nebo recepce v kancelářích, pouští příjemná hudba. Odvádí vaši pozornost od plynutí času, takže dlouhé čekání je snazší. Ke stejnému účelu mohou také postavit velkou televizní obrazovku nebo vám dát ke čtení časopisy.

Strach a psychologický čas

Strach je silná emoce a silně ovlivňuje náš smysl pro čas, ale z jiných důvodů, než o kterých jsme hovořili dosud. Studie ukázaly, že čas jako by se zpomalil, když člověk skáče s padákem, skáče bungee jumping nebo nečekaně ucítí přítomnost potenciálního predátora nebo partnera.

Odtud pochází výraz "čas se zastavil". Tento výraz se nikdy nepoužívá v souvislosti se smutkem nebo nudou. Čas jako by se zastavil v souvislosti se strachem nebo úzkostí, protože tyto situace často hrají důležitou roli v našem přežití a reprodukčním úspěchu.

Zastavení času nám umožňuje vnímat situaci ostřeji a přesněji, abychom mohli učinit správné rozhodnutí (většinou boj nebo útěk), které může mít obrovský vliv na naše přežití. Zpomaluje věci pro naše vnímání tak, abychom měli dostatek času učinit nejkritičtější rozhodnutí našeho života.

Proto se strachu často říká "zvýšený pocit vědomí" a nejkritičtější scény ve filmech a televizních pořadech se někdy zobrazují ve zpomaleném záběru, aby napodobily naše reálné vnímání takových situací.

Proč se zdá, že dny s přibývajícím věkem rychle ubíhají

Když jsme byli děti, zdál se nám rok tak dlouhý. Dnes nám týdny, měsíce a roky proklouzávají mezi prsty jako zrnka písku. Proč se to děje?

Zajímavé je, že to má matematické vysvětlení. Když vám bylo 11 let, jeden den představoval přibližně 1/4000 vašeho života. V 55 letech představuje jeden den přibližně 1/20 000 vašeho života. 1/4000 je větší číslo než 1/20 000, a tak je uplynulý čas v prvním případě vnímán jako větší.

Pokud nesnášíte matematiku, nebojte se, existuje lepší vysvětlení:

Když jsme byli dětmi, všechno bylo nové a čerstvé. Neustále jsme si vytvářeli nová nervová spojení, učili se žít a přizpůsobovat se světu. Ale jak jsme stárli, stále více věcí se stávalo součástí naší rutiny.

Řekněme, že v dětství zažijete události A, B, C a D a v dospělosti zažijete události A, B, C, D a E.

Protože váš mozek již vytvořil a zmapoval spojení o událostech A, B, C a D, stávají se tyto události pro vás víceméně neviditelnými. Teprve událost E podnítí váš mozek k vytvoření nových spojení a vy máte pocit, že jste skutečně strávili čas nějakou činností.

Čím více se tedy vymaníte z rutiny, tím méně rychle vám budou dny připadat ubíhající. Proto se říká, že lidé, kteří se stále učí, zůstávají navždy mladí, samozřejmě ne ve fyzickém smyslu, ale rozhodně v tom duševním.