Proč si lidé okusují nehty? Co se tím projevuje? Je to prostě proto, že jsou příliš dlouhé? K čemu je potom stříhání nehtů?

I když kousání nehtů může mít několik příčin, v tomto článku se podíváme na to, co je příčinou gest kousání nehtů u lidí z hlediska řeči těla. Podíváme se také na některé další podobné projevy chování, které můžete pozorovat vedle kousání nehtů.

Stříhání nehtů zuby je nejen neefektivní, ale také velmi časově náročné, přesto to někteří lidé dělají. Za zlozvykem kousání nehtů tedy musí být nějaký jiný důvod než jen stříhání nehtů.

Jak jste si možná domysleli podle názvu tohoto příspěvku, je tímto důvodem úzkost. Lidé si koušou nehty, když se něčeho obávají. Studie ukázaly, že si lidé koušou nehty také z nudy a frustrace.

Je pravděpodobné, že v takových případech je příčinou kousání nehtů nuda a frustrace v kombinaci s úzkostí. Úzkost se může, ale nemusí vyskytovat společně s nudou nebo frustrací.

Někdy je úzkost zjevná. Například když se šachista ocitne v náročné situaci. Někdy není tak zjevná. Například když je někdo znepokojen nadcházející prací v kanceláři, zatímco doma snídá.

Úzkost není vždy snadné odhalit, protože téměř vždy souvisí s nějakou budoucí událostí, o které se člověk domnívá, že ji není schopen zvládnout. Jinými slovy, člověk se obvykle obává něčeho, co se neděje, ale něčeho, o čem si myslí, že se děje. o se stane.

Důležitá otázka zní: Jak do této rovnice zapadá kousání nehtů? Jak slouží úzkostnému člověku?

Ztráta a získání kontroly

Protože úzkost vyvolává v člověku pocit, že má nad nevyhnutelnou a obávanou situací malou nebo žádnou kontrolu, může ho zbavit úzkosti cokoli, co mu dá pocit, že má situaci "pod kontrolou". A to zahrnuje i kousání nehtů.

Kousání nehtů je velmi kontrolovaný, opakovaný a předvídatelný pohyb. Na této planetě neexistuje jediný člověk, který by nedokázal ovládat činnost kousání nehtů. Není to nic podobného jako ovládání vesmírné lodi. Stačí jen znovu a znovu zatnout zuby do nehtů.

Tento pocit kontroly, kterého člověk dosáhne díky kousání nehtů, mu pomáhá snížit pocity ztráty kontroly, které byly původně vyvolány jeho úzkostí. Také když se do něčeho zaboříme zuby, cítíme se silní.

Touha cítit se mocný je vyvolána pocitem bezmoci. Větší moc znamená větší kontrolu. Kromě kousání nehtů si někteří lidé žvýkají víčka od tužek a jiní si brutálně hyzdí tužky.

Další úzkostné chování

Úzkost je forma strachu, kterou člověk pociťuje, když zjistí, že není schopen zvládnout nadcházející situaci. Strach vede k tzv. mrazivé reakci, kdy tělo člověka ztuhne, místo aby bylo uvolněné.

Člověk může být velmi uvolněný ve společnosti svých blízkých přátel a příbuzných, ale jakmile se ocitne ve společnosti cizích lidí, může ztuhnout, méně se hýbat a méně mluvit než obvykle.

Mysl úzkostného člověka je předem zaměstnána jeho úzkostí, a tak se nedokáže řádně soustředit na své aktuální jednání a řeč. Proto se úzkostný člověk častěji dopouští hloupých chyb, jako je upouštění věcí, klopýtání, říkání nesmyslných věcí atd.

Všichni se čas od času dopouštíme hloupých chyb, ale pokud jsme úzkostní, pravděpodobnost, že se jich dopustíme, se dramaticky zvyšuje.

Ve filmu je slavný dialog Pulp Fiction kde se herečka při jídle v restauraci ptá něco jako: "Proč musí lidé mluvit nesmysly, aby se cítili dobře?"

Odpověď zní - protože jsou úzkostní. Aby úzkostný člověk skryl své nepříjemné pocity, snaží se mluvit tak, aby si lidé kolem něj mysleli, že je s ním všechno v pořádku. To se však často vymstí, protože pokud se člověk snaží mluvit ve stavu úzkosti, pravděpodobně bude mluvit nesmysly, protože se nedokáže plně soustředit na svůj projev.

Mezi další úzkostné projevy patří třesoucí se gesta, jako je poklepávání nohou, poklepávání rukou na klín, bubnování prsty o stůl a třepání obsahem kapes.

Kousání nehtů a třesoucí se gesta

Třesoucí se gesta děláme, když jsme úzkostní, netrpěliví nebo vzrušení. Kousání nehtů je často doprovázeno těmito třesoucími se gesty. Třesoucí se gesta, která jsou výsledkem vzrušení, jsou téměř vždy zřejmá díky kontextu nebo díky jiným gestům, která je doprovázejí, jako je například úsměv. Zaměřme se tedy na úzkost a netrpělivost.

Když se cítíme "zaseknutí" v nějaké situaci, děláme třesoucí se gesta. Třesoucí se chování je nevědomým pokusem těla "utéct" z aktuální situace.

Když má člověk pocit, že není schopen zvládnout nadcházející situaci (úzkost), bude se snažit z této situace utéct. Když se člověk cítí unuděný k smrti (netrpělivost), bude děkovat nebesům, když se mu nějak podaří zabzučet.

Představte si, že se vsedě věnujete konverzaci s přítelem, který najednou zavrtí nohama. Ptáte se sami sebe: "Proč je neklidný? Nebo je to netrpělivost? Mluvil jsem jen o svatbě svého bratrance. Vzhledem k jeho dosavadnímu zájmu o konverzaci si nemyslím, že by se nudil. Tak co ho zneklidňuje? Svatba? Bratranec?".

Domníváte se, že by mohl mít v manželství nějaké problémy, a rozhodnete se ho zeptat na jeho ženu. Za předpokladu, že má v manželství nějaké problémy, by se při vyslovení jména jeho ženy měla jeho úzkost rozhodně zvýšit.

To se musí odrazit v řeči jeho těla. Buď bude větší rychlostí třepat nohama, nebo může začít kopat do vzduchu. Zatímco třepání může být projevem úzkosti, kopání je podvědomý způsob boje proti nepříjemnému.

Pak mu můžete sebevědomě říct: "Je mezi vámi a vaší ženou všechno v pořádku?" Možná se na vás překvapeně podívá a řekne vám: "Cože! Vy snad čtete myšlenky nebo co?" Nebude vědět, jak složité výpočty jste museli provést, abyste dospěli k tomuto závěru.