Abychom pochopili, co je příčinou rodičovského zvýhodňování, podívejme se na tyto dva hypotetické scénáře:

Scénář 1

Jenny měla vždycky pocit, že rodiče upřednostňují její mladší sestru před ní. Věděla, že to není kvůli věkovému faktoru, protože byla jen o pár měsíců starší než její sestra. Také byla pracovitější, učenlivější, klidnější a pomáhala víc než její mladší sestra.

Nedávalo smysl, že se rodiče více věnují její mladší sestře, která má sotva nějaké dobré osobnostní rysy.

Scénář 2

Ze stejného důvodu se zdálo, že Arunovi rodiče dávají přednost jeho staršímu bratrovi, ale jemu bylo naopak jasné proč. Jeho starší bratr byl mnohem úspěšnější než on.

Arun byl často terčem ústrků rodičů, kteří ho nutili, aby bral svou kariéru a život vážně. Srovnávali ho se starším bratrem a říkali mu například: "Proč nemůžeš být jako on?" "Děláš naší rodině jen ostudu." Arun se snažil, aby se mu rodiče snažili pomoci.

Příčiny rodičovského zvýhodňování

Ačkoli by mnozí rádi věřili v opak, rodičovské zvýhodňování existuje. Hlavním důvodem je, že výchova je sama o sobě nákladná záležitost.

Kdykoli děláme něco, co nám přináší velké náklady, musíme se ujistit, že přínosy, které získáme, převáží. Vezměme si příklad firmy. Firma se rozhodne poskytnout svým zaměstnancům specializované nákladné školení pouze tehdy, pokud ví, že to organizaci přinese větší zisk.

Utrácení obrovského množství peněz za školení zaměstnanců, kteří nepřinášejí výsledky, jsou peníze, které jdou do háje. Za vysokou cenu musí být větší návratnost investic.

Stejně tak rodiče očekávají návratnost svých investic od svých dětí. Má to však háček - chtějí to především v podobě reprodukčního úspěchu (úspěšného předání svých genů další generaci).

Z hlediska biologie jsou potomci v podstatě nositeli genů rodičů. Pokud potomci dělají to, co mají (předávají geny rodičů), bez problémů, pak rodiče budou mít ze své celoživotní investice do potomků prospěch.

Je tedy logické, že rodiče považují ty děti, které pravděpodobně přispějí k reprodukčnímu úspěchu jejich genů, za své oblíbené děti a tlačí na ty, které to nedělají, aby změnily své chování tak, aby se zvýšily i jejich šance na reprodukční úspěch.

Jennyina mladší sestra (scéna 1) byla krásnější než ona. Měla tedy větší šanci být reprodukčně úspěšnější než ona, alespoň v podvědomém vnímání rodičů.

Jennyina matka ji přemlouvala, aby navštěvovala salony a salónky a povzbuzovala ji ke zlepšení vzhledu. Její matce vadilo, že se Jenny neudržuje, a to z dobrých evolučních důvodů. (viz Co muži považují na ženách za přitažlivé.)

Na druhou stranu je akumulace zdrojů klíčovým faktorem reprodukčního úspěchu u mužů, a tak Arunovi rodiče místo toho, aby ho trápili změnou vzhledu, chtěli, aby svou kariéru bral vážně. Upřednostňovali svého staršího syna, protože měl šanci přinést dobrou reprodukční návratnost jejich rodičovské investice.

Proč jsou nevlastní rodiče většinou blbci

Je známo, že biologičtí rodiče obvykle poskytují více lásky, péče a citu než náhradní rodiče. Dítě vychovávané nevlastními rodiči je vystaveno většímu riziku fyzického a citového zneužívání.

Jak jsem již zmínil, rodičovství je nákladné. Nejen z hlediska investovaných prostředků, ale také z hlediska času a energie věnované výchově dětí. Z evolučního hlediska nemá smysl vychovávat potomky, kteří nenesou vaše geny. Pokud do takových potomků investujete, vynakládáte na sebe zbytečné náklady.

Aby se nevlastní rodiče vyhnuli investicím do geneticky nepříbuzných dětí, evoluce je naprogramovala tak, aby se ke svým nevlastním dětem chovali s odporem, který se často projevuje ošklivými způsoby v podobě fyzického a citového týrání.

To samozřejmě neznamená, že všechny nevlastní rodiče jsou násilníci, jen je větší pravděpodobnost, že jsou to blbci; pokud ovšem nad touto evoluční tendencí nepřeváží nějaké jiné přesvědčení nebo potřeba.

Tajemství adopce

Řekněme, že pár nemohl mít vlastní děti a rozhodl se pro adopci. Své adoptované dítě milovali a starali se o něj stejně jako jeho biologičtí rodiče. Jak toto chování vysvětluje evoluční teorie?

Záleží na konkrétním případu, o kterém uvažujeme. Nejjednodušší vysvětlení by však mohlo být, že "naše evoluční chování není pevně zakotveno v kameni". Člověk může během svého života získat přesvědčení, které ho nutí jednat v rozporu s tím, co vyžaduje jeho evoluční naprogramování.

Obsahujeme jich více. Jsme produktem jak našeho genetického naprogramování, tak i zkušeností z minulých životů. V naší psychice bojuje mnoho sil, které vytvářejí jediný výstup chování.

Důležité je však mít na paměti, že bez ohledu na chování stále platí ekonomický princip nákladů a výnosů, tj. člověk se bude chovat pouze tehdy, pokud jeho vnímaný přínos převáží nad vnímanými náklady.

Mohlo by se stát, že výše zmíněný pár se adopcí dítěte snaží zachránit svůj vztah. Protože zpráva o tom, že nemohou mít děti, může být pro vztah stresující a zatěžující, může pár adoptovat a předstírat, že dítě má.

To nejen zachraňuje vztah, ale také udržuje naději, že pokud se budou snažit dál, mohou mít jednou vlastní děti.

Protože rodičovství je nákladné, jsme naprogramováni tak, abychom si ho užívali a kompenzovali tak náklady. Rodiče získávají hluboký pocit uspokojení a spokojenosti, když se starají o své mladé. Mohlo by se stát, že rodiče, kteří adoptují, uspokojují především tuto naprogramovanou potřebu uspokojení a spokojenosti.

Tvrdit, že rodiče, kteří adoptují, porušují zásady evoluční teorie, je jako tvrdit, že sex s antikoncepcí je v rozporu s tím, že sex má biologickou funkci předávání genů.

My, lidé, jsme kognitivně dostatečně vyspělí, abychom se rozhodli nabourat se do této funkce a jít jen za pocitovou částí. V tomto případě za potěšením.