Neuróza obecně označuje duševní poruchu, která se vyznačuje pocity úzkosti, deprese a strachu, které jsou nepřiměřené okolnostem života člověka, ale nejsou zcela invalidizující.

V tomto článku se však na neurózu podíváme z psychoanalytického pohledu. Ten uvádí, že neuróza je výsledkem duševního konfliktu. Tento článek vychází z práce Karen Horneyové, která napsala knihu Neuróza a lidský růst v níž předložila teorii neurotických potřeb.

Neuróza je pokřivený způsob pohledu na sebe a na svět. Způsobuje nutkavé chování. Toto nutkavé chování je vedeno neurotickými potřebami. Můžeme tedy říci, že neurotický člověk je ten, kdo má neurotické potřeby.

Neurotické potřeby a jejich původ

Neurotická potřeba je jednoduše nadměrná potřeba. Všichni máme potřeby, jako je touha po uznání, úspěchu, společenském uznání apod. U neurotického člověka se tyto potřeby stávají nadměrnými, nepřiměřenými, nerealistickými, nevybíravými a intenzivními.

Například všichni chceme být milováni. Neočekáváme však, že nás ostatní budou neustále zahrnovat láskou. Většina z nás je také natolik rozumná, aby si uvědomila, že ne všichni lidé nás budou milovat. Neurotický člověk s neurotickou potřebou lásky očekává, že ho budou všichni neustále milovat.

Neurotické potřeby jsou utvářeny především ranými životními zkušenostmi jedince s rodiči. Děti jsou bezmocné a vyžadují od rodičů neustálou lásku, náklonnost a podporu.

Rodičovská lhostejnost a chování, jako je přímá/nepřímá nadvláda, neuspokojování potřeb dítěte, nedostatečné vedení, přehnaná ochrana, nespravedlnost, nesplněné sliby, diskriminace atd. přirozeně vyvolávají u dětí odpor. Karen Horneyová tento základní odpor nazvala resentiment.

Protože jsou děti na svých rodičích příliš závislé, vyvolává to v jejich myslích konflikt. Mají vyjádřit svou nelibost a riskovat, že ztratí lásku a podporu rodičů, nebo ji nemají vyjádřit a riskovat, že nebudou naplněny jejich potřeby?

Pokud svou nelibost vyjádří, jen to prohloubí jejich duševní konflikt. Litují toho a cítí se provinile, protože si myslí, že takto by se ke svým primárním pečovatelům chovat neměli. Strategie, které si osvojí k řešení tohoto konfliktu, formují jejich neurotické potřeby v dospělosti.

Dítě si může osvojit řadu strategií, jak se vypořádat s nelibostí. Jak dítě roste, jedna z těchto strategií nebo řešení se stane jeho dominantní neurotickou potřebou. Bude formovat jeho sebepojetí a vnímání světa.

Například řekněme, že dítě mělo vždy pocit, že rodiče nejsou schopni uspokojit jeho důležité potřeby. Dítě se může snažit získat rodiče tím, že se bude více podřizovat tomuto programu, který mu běží v hlavě:

Pokud budu milý a obětavý, mé potřeby budou uspokojeny.

Pokud tato strategie dodržování pravidel nefunguje, dítě může být agresivní:

Měl bych být mocný a dominantní, abych dosáhl uspokojení svých potřeb.

Pokud ani tato strategie neuspěje, dítěti nezbude nic jiného než odstoupit:

Nemá smysl spoléhat se na rodiče. Raději se osamostatním a budu samostatný, abych mohl uspokojovat své potřeby.

Uspokojování všech potřeb dítěte ze strany rodičů je z dlouhodobého hlediska nezdravé, protože může v dítěti vyvolat přílišnou závislost a nárok, což se může přenést i do dospělosti.

Šestileté dítě samozřejmě nemůže pomýšlet na to, že by se stalo samostatným. Pravděpodobně se bude snažit pomocí podřizování nebo agrese (záchvaty vzteku jsou také formou agrese) přesvědčit rodiče, aby splnili jeho potřeby.

Viz_také: Všichni jsme se vyvinuli jako lovci a sběrači.

Jak dítě stárne a je schopno uspokojovat své potřeby samo, je pravděpodobnější, že se bude řídit strategií stažení se a "chtít být nezávislý".

Dítě, které si vypěstuje neurotickou potřebu nezávislosti a samostatnosti, může vyrůst tak, že se bude vyhýbat sociálním interakcím a vztahům, protože bude mít pocit, že by od ostatních lidí nemělo nic potřebovat.

Může se vyhýbat večírkům a dalším společenským setkáním, přičemž si velmi vybírá přátele. Může mít také sklon vyhýbat se běžným zaměstnáním a dávat přednost samostatné výdělečné činnosti.

Tři strategie řešení základní zášti

Probereme si postupně strategie, které děti používají k řešení základního odporu, a neurotické potřeby, které pod ně spadají:

1. Směřování ke strategii (dodržování předpisů)

Tato strategie utváří neurotickou potřebu náklonnosti a uznání. Osoba chce, aby ji všichni měli rádi a neustále ji milovali. Také se objevuje neurotická potřeba partnera. Osoba si myslí, že najít partnera, který ji bude milovat, je řešením všech jejích problémů a potřeb. Chtějí, aby jejich partner převzal kontrolu nad jejich životem.

A nakonec je tu neurotická potřeba omezovat svůj život na úzké hranice. Člověk se stává samolibým a spokojí se s něčím menším, než čeho by mohl dosáhnout díky svému skutečnému potenciálu.

2. Pohyb proti strategii (agrese)

Tato strategie pravděpodobně utváří neurotickou potřebu získávání moci, využívání druhých, společenského uznání, prestiže, osobního obdivu a osobního úspěchu. Je pravděpodobné, že tyto neurotické potřeby má mnoho politiků a celebrit. Tato osoba se často snaží, aby vypadala větší a ostatní menší.

3. Odklon od strategie (stažení)

Jak již bylo řečeno, tato strategie utváří neurotickou potřebu soběstačnosti, samostatnosti a nezávislosti. Může také vést k perfekcionismu. Člověk se stává příliš závislým sám na sobě a očekává od sebe příliš mnoho. Stanovuje si nerealistické a nesplnitelné standardy.

Konflikt sebepojetí

Stejně jako mnoho jiných věcí v lidské osobnosti je i neuróza konfliktem identity. Dětství a dospívání jsou období, kdy si budujeme svou identitu. Neurotické potřeby vedou lidi k tomu, aby si vytvářeli ideální představy o sobě samých, kterým se snaží odpovídat po většinu zbytku života.

Strategie, jak se vypořádat se základní nelibostí, považují za pozitivní vlastnosti. Poddajnost znamená, že jste dobrý a milý člověk, agresivita, že jste mocný a hrdina, a odměřenost, že jste moudrý a nezávislý.

Ve snaze dostát svému idealizovanému obrazu sebe sama si člověk pěstuje pýchu a cítí se oprávněn klást si nároky na život a lidi. Klade na sebe i na druhé nerealistické normy chování a snaží se své neurotické potřeby přenést na druhé lidi.

Viz_také: Snění o pádu, létání a nahotě

Když se člověk stane dospělým, jeho idealizovaný obraz sebe sama se upevní a snaží se ho udržet. Pokud má pocit, že jeho neurotická potřeba není nebo v budoucnu nebude uspokojena, prožívá úzkost.

Pokud se například člověk s neurotickou potřebou soběstačnosti ocitne v zaměstnání, kde se musí spoléhat na druhé, bude motivován z něj odejít. Stejně tak člověk s neurotickou potřebou odtažitosti zjistí, že jeho idealizovaný obraz sebe sama je ohrožen, když se ocitne ve směsici s lidmi.

Závěrečná slova

V každém z nás je neurotik. Pochopení toho, jak tyto potřeby formují naše chování, nám může pomoci uvědomit si je, když se projevují v našem životě. To nám zase může umožnit regulovat je a zabránit tomu, aby se staly příliš ústředním bodem naší existence.

Sebeuvědomění nám umožní procházet životem a reagovat na události, aniž bychom se nechali ovládnout neurotickým nitrem.