Poprvé jsem se o "třech moudrých opicích" dozvěděl z nějaké náhodné knížky, kterou jsem četl jako dítě. První opice si zakrývá oči, druhá si zakrývá uši a třetí si zakrývá ústa. Moudrost, kterou mají tyto opice předávat, zní: "nevidět zlo", "neslyšet zlo" a "nemluvit zlo".

O "třech moudrých opicích" jsem se zmínil z nějakého důvodu. Zapomeňte na moudrost, mohou vás naučit hodně o řeči těla.

Když jsme byli malí, všichni jsme se chovali jako tři moudré opice. Když jsme viděli něco, co se nám nelíbilo nebo čeho jsme se báli, zakryli jsme si oči jednou nebo oběma rukama. Když jsme slyšeli něco, co jsme nechtěli slyšet, zakryli jsme si uši, a když jsme se museli bránit tomu, abychom mluvili, co jsme nechtěli, zakryli jsme si ústa.

Když dospějeme a začneme si více uvědomovat sami sebe, začnou nám tato gesta připadat příliš nápadná. Upravíme je tedy tak, aby byla sofistikovanější a pro ostatní méně nápadná.

Nevidět zlo

Když se jako dospělí chceme "schovat" před nějakou situací nebo se nechceme na něco dívat, třeme si oko nebo se škrábeme v jeho okolí, obvykle jedním prstem.

Nejčastěji pozorovanou formou tohoto gesta je naklonění nebo odvrácení hlavy a poškrábání obočí. Nemělo by se zaměňovat s gestem pozitivního hodnocení, při kterém nedochází k poškrábání (pouze k jednomu tahu po celé délce obočí).

Toto gesto je u mužů běžné a dělají ho, když se cítí trapně, rozzlobeně, nesví, zkrátka cokoli, co by je mohlo přimět k tomu, aby se před danou situací "schovali".

Když člověk lže, může se podvědomě snažit skrýt před osobou, které lže, a tak může udělat toto gesto. Musíte však být opatrní. Může se také stát, že je jen nervózní.

Pokud se domníváte, že neměl žádný pádný důvod lhát a nemá důvod se stydět nebo být nervózní, pak byste se ho měla zkusit zeptat na více informací o tématu, abyste zjistila skutečný důvod jeho "skrývání".

Neslyšet zlo

Představte si to: Jste v obchodním prostředí a nabízíte někomu obchod. Když ho uslyší, zacpe si obě uši rukama a řekne: "To je skvělé, to zní jako něco, na co se můžeme těšit." Přesvědčí vás, že se mu obchod líbil? Samozřejmě že ne.

Něco vás na tom gestu odrazuje. Proto si lidé mnohem rafinovaněji zakrývají uši, když se jim nelíbí, co slyší, aby to ostatní nezjistili. Děje se tak nevědomky a oni si možná vůbec neuvědomují, co dělají.

Místo zakrytí ucha dospělí blokují to, co slyší, tím, že se ucha dotýkají, tahají za něj, drží ho, třou ho, škrábou ho nebo oblast kolem něj - boční vousy nebo tvář. Pokud mají náušnici, mohou si s ní hrát nebo za ni tahat.

Někteří lidé jdou tak daleko, že celé ucho ohnou dopředu, aby zakryli ušní otvor, tolik k účelu nenápadnosti!

Když s někým mluvíte a on udělá toto gesto, vězte, že ho něco odrazuje, nebo to může být jen svědění. Už jen kontext by vám měl napovědět, zda to bylo jen svědění, nebo ne.

Přesto se o tématu po nějaké době znovu zmiňte a sledujte, zda se dotyčná osoba opět dotkne ucha nebo použije jinou "skrývající" řeč těla. Pak budete mít jistotu.

Lidé toto gesto dělají, když mají pocit, že už toho slyšeli dost, nebo když nesouhlasí s tím, co chce mluvčí říct. Člověk, který lže, může toto gesto dělat také proto, že mu pomáhá podvědomě zablokovat vlastní slova. V tomto případě si jeho mysl říká: "Nemůžu se slyšet lhát, je to taková "zlá" věc." V tomto případě je jeho mysl taková: "Nemůžu se slyšet lhát, je to taková "zlá" věc, kterou mám dělat."

Stručně řečeno, když člověk slyší něco nepříjemného, i když jsou to jeho vlastní slova, pravděpodobně udělá toto gesto.

Nemluvte o zlu

S ústy je to stejné. Místo aby si dospělí ústa zjevně zakrývali, dotýkají se jich prsty na různých místech nebo si poškrábou jejich okolí. Mohou si dokonce přiložit prst svisle na zavřené rty (jako ve větě "pšššt... mlč") a brání se tak vyslovit to, o čem si myslí, že by se vyslovit nemělo.

Pokud člověk v debatě nebo v jiném podobném projevu dlouho nemluvil a najednou je požádán, aby promluvil, může se cítit trochu nerozhodně. Toto váhání se může projevit v řeči jeho těla v podobě lehkého škrábání nebo tření úst.

Někteří lidé se snaží gesto zakrytí úst zamaskovat falešným kašlem. Například na večírku nebo v jiném podobném společenském prostředí, pokud vám váš kamarád musí říct malé špinavé tajemství o X, zakašle, zakryje si ústa a pak vám to řekne, zejména pokud je X také přítomen.

Když k někomu mluvíte a on si nějakým způsobem "zakrývá" ústa, může tím zatajovat svůj názor nebo jednoduše nesouhlasit s tím, co říkáte. Posluchači, kteří si při projevu řečníka zakrývají ústa, obvykle vznášejí nejvíce skeptických otázek, jakmile projev skončí.

Během projevu se jim v hlavě honí: "Co to sakra říká? Nesouhlasím s tím, ale nemůžu ho přerušit. Je "špatné" přerušovat někoho, když mluví. Nech ho domluvit." A tak se to stane.

Také si zakrýváme ústa, když jsme překvapeni nebo šokováni, ale důvody jsou v takových situacích jiné a zřejmé. Mějte také na paměti, že někteří lidé si mohou běžně sahat na oči, uši nebo ústa a nemusí to mít nic společného s tím, jak se cítí. Proto říkám, že kontext je všechno.