Tento článek se pokouší vysvětlit známý placebo efekt v psychologii a osvětlit jeho historické pozadí.

Jdete k lékaři se silnou bolestí hlavy a horečkou. Po chvíli vyšetření vám dá několik lesklých pilulek a požádá vás, abyste je užívali každý den po jídle.

S jistotou říká, že asi za týden budeš naprosto v pořádku, a žádá tě, abys ho informovala, až se vrátíš do růžového zdravotního stavu.

Po týdnu je vaše nemoc pryč a jste naprosto zdravý. Zavoláte lékaři a řeknete mu, že jste užil prášky podle předpisu. "Prášky zabraly! Děkuji".

"Dobře, počkejte, byly to jen prášky cukru," řekne doktor a změní vaše nadšení a vděčnost v nedůvěřivý šok.

Tento zvláštní jev je znám jako placebo efekt.

Vaše mysl ovlivňuje vaše tělo

Placebo efekt je v medicíně všeobecně uznávaným fenoménem. Studie za studií potvrzují, že funguje. Nevíme, jak přesně funguje, ale to nebrání lékařům, aby ho využívali k pomoci svým pacientům.

Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že pouhé přesvědčení, že určitý lékařský zákrok funguje, mění chemii našeho mozku a produkuje chemické látky, které zmírňují příznaky.

Když například cvičíte, vystavujete své tělo vlastně stresu, vystavujete ho bolesti. Tělo pak uvolňuje chemické látky zmírňující bolest zvané endorfiny, díky nimž se po cvičení cítíte dobře.

Je pravděpodobné, že podobné mechanismy fungují i tehdy, když například hledáte sociální podporu tváří v tvář traumatu nebo tragédii. Vyhledávání sociální podpory v takových situacích vám pomáhá cítit se lépe a vyrovnat se s nimi.

Podobně je tomu u placebo efektu, kdy jste přesvědčeni, že lékařský zákrok funguje, a toto přesvědčení pravděpodobně nastartuje přirozené léčebné procesy vašeho těla.

Příklady placebo efektu

V roce 1993 měl ortoped J. B. Moseley pochybnosti o artroskopické operaci, kterou prováděl k odstranění bolesti kolene. Jedná se o zákrok vedený malou kamerou, která vidí dovnitř kolene a chirurg odstraní nebo vyhladí chrupavku.

Rozhodl se provést studii a rozdělil své pacienty do tří skupin. Jedna skupina podstoupila standardní léčbu: anestetika, tři řezy, zavedení sond, odstranění chrupavky a propláchnutí kolena 10 litry fyziologického roztoku.

Druhá skupina dostala anestezii, tři řezy, zavedené scopy a 10 litrů fyziologického roztoku, ale nebyla jí odstraněna chrupavka.

Ošetření třetí skupiny vypadalo zvenčí stejně jako ostatní dvě ošetření (anestezie, řezy atd.) a zákrok trval stejně dlouho; do kolena se však nezaváděly žádné nástroje. Jednalo se o placebo skupinu.

Bylo zjištěno, že placebová skupina i ostatní skupiny se zotavily z bolesti kolen stejně!

Ve skupině s placebem byli pacienti, kteří potřebovali hůlky předtím, než byli podrobeni falešné operaci. Po operaci však již hůlky nepotřebovali a jeden dědeček dokonce začal hrát basketbal se svými vnoučaty.

Vraťme se do roku 1952 a máme tu nejbizarnější případ placebo efektu, jaký byl kdy zdokumentován... Lékař se jmenoval Albert Mason a pracoval jako anesteziolog v nemocnici královny Viktorie ve Velké Británii.

Jednoho dne, když se chystal podat anestezii, přivezli na sál patnáctiletého chlapce, který měl na rukou a nohou miliony bradavic (drobné černé tečky, které dělají kůži podobnou slonům).

Plastický chirurg, pro kterého Albert Mason pracoval, se snažil chlapci na ruce transplantovat kůži z hrudníku, která tyto bradavice neměla. Tím se chlapcovy ruce vlastně ještě zhoršily a chirurg byl sám sebou poněkud znechucen.

Mason tedy řekl chirurgovi: "Proč ho neléčíte hypnózou?" V té době bylo dobře známo, že hypnóza dokáže bradavice odstranit, a sám Mason je pomocí hypnózy několikrát úspěšně odstranil.

Chirurg se na Masona lítostivě podíval a řekl: "Proč ne?" Mason chlapce okamžitě odvedl ze sálu, provedl na něm hypnózu a vnukl mu sugesci, "Bradavice vám z pravé ruky odpadnou a vyroste vám nová kůže, která bude měkká a normální. .

Poslal ho pryč a řekl mu, aby se vrátil za týden. Když se chlapec vrátil, bylo jasné, že hypnóza zabrala. Změna byla skutečně překvapivá. Mason spěchal za chirurgem, aby mu ukázal výsledky.

Chirurg byl zrovna zaneprázdněn operací pacienta, a tak se Mason postavil ven a zvedl obě chlapcovy paže, aby ukázal rozdíl. Chirurg se na paže podíval přes skleněné dveře, předal nůž svému asistentovi a vyběhl ven.

Pečlivě si ruku prohlédl a byl ohromen. Mason řekl: "Říkal jsem vám, že bradavice jdou." Na to chirurg opáčil: "Bradavice! To nejsou bradavice, to je vrozená ichtyosiformní erytrodermie Brocqa. Narodil se s ní. Je neléčitelná!"

Když Mason tuto neuvěřitelnou léčebnou událost zveřejnil v časopise British Medical Journal, vyvolalo to vlny.

Mnoho pacientů s tímto vrozeným kožním onemocněním se hrnulo k doktoru Masonovi v naději, že se vyléčí.

Nikdo z nich vůbec nereagoval. Albert Mason už nikdy nedokázal zopakovat ten první neuvěřitelný úspěch a věděl proč. Zde je vysvětlení, které podal vlastními slovy...

"Teď už jsem věděl, že je to nevyléčitelné. Předtím jsem si myslel, že jsou to bradavice. Měl jsem přesvědčení, že bradavice dokážu vyléčit. Po tom prvním případu jsem jednal. Věděl jsem, že nemá právo se uzdravit.