Smích je nejen nejlepším lékem, ale také skvělým způsobem, jak zvýšit své postavení ve společnosti. Když lidi rozesmějete, cítí se dobře. Díky tomu vás vnímají jako hodnotného člena společnosti a vaše sebevědomí stoupá.

Proto je logické, že se chceme naučit, jak někoho rozesmát, zejména v dnešní době.

Stres se v dnešní době stává běžnou součástí lidského života, a proto lidé stále častěji hledají způsoby, jak se s ním vyrovnat. Smích je zdravý způsob, jak se vyrovnat se stresem. Zlepšuje fyzické i duševní zdraví.

V tomto článku probereme, proč se lidé smějí - teorie, které za tím stojí, a poté přejdeme ke konkrétním taktikám, jak lidi rozesmát. Když máte hluboké teoretické znalosti o smíchu, můžete lidi rozesmát vlastními kreativními způsoby, místo abyste se spoléhali jen na konkrétní taktiky.

V souvislosti s tím také stručně probereme, proč taktiky fungují ve světle teorií.

Teorie smíchu

1. Neškodný šok

Smích se téměř vždy objevuje, když lidé zažijí to, čemu říkám "neškodný šok". Smích spočívá v porušení vzorce. Když někomu porušíte vzorec vnímání reality, porušíte jeho očekávání a šokujete ho. Když je tento šok pro něj neškodný, směje se.

Náš mozek je uzpůsoben k tomu, aby si všímal změn ve vzorcích. V dobách předků změna vzorce obvykle znamenala, že se v okolí nachází hrozba. Zvuk lámající se větvičky v křoví, slyšení kroků a vrčení v noci pravděpodobně znamenalo, že se poblíž nachází predátor.

Proto jsme nastaveni tak, abychom věnovali pozornost narušení našich vzorců. Takové šokující události v nás vyvolávají napětí a děsí náš mozek. Když se dozvíme, že šokující věc je vlastně neškodná, zasmějeme se, abychom toto napětí uvolnili.

2. Teorie nadřazenosti

Další úzce související teorií smíchu, která dává smysl, je teorie nadřazenosti. Podle této teorie se smích rovná vítězství. Stejně jako křičíme, když zvítězíme v soutěži, je smích způsobem, jak vyjádřit vítězství nad někým nebo něčím.

Vtip je jako hra. Ve hře je počáteční fáze, ve které narůstá napětí. Čím větší je napětí a konflikt, tím více křičíte radostí při vítězství.

Stejně tak v mnoha vtipech existuje počáteční fáze, kdy se vytváří příprava nebo základ vtipu. Tím se zvyšuje napětí, které se pak uvolňuje prostřednictvím pointy. Čím větší je napětí, tím silněji se smějete, abyste toto napětí uvolnili.

Jak uvádí Charles Gruner, autor knihy Hra na humor , uvádí ve své knize:

"Když v něčem najdeme humor, smějeme se neštěstí, nešikovnosti, hlouposti, morálnímu nebo kulturnímu defektu, který se náhle objeví u někoho jiného, nad nímž se okamžitě cítíme nadřazeni, protože my v tu chvíli nejsme nešťastní, nešikovní, hloupí, morálně nebo kulturně defektní."

Ačkoli se vtipy zdají být zábavou a hrou, ve skutečnosti odhalují temnou stránku lidské povahy, která se raduje z neštěstí druhých a vychutnává si náhlou nadřazenost.

Lidem připadají vtipné různé věci

Některé věci jsou sice vtipné všeobecně, ale jsou i takové, které připadají vtipné jen některým lidem. Některé vtipy vyžadují určitou úroveň inteligence, aby je lidé pochopili.

Když se snažíte někoho rozesmát, pomůže vám vědět, jaký druh humoru se mu líbí. Mnoho lidí není natolik sebevědomých, aby vám řekli, jaké věci jim připadají vtipné. Možná to budete muset zjistit sami. Uděláte to tak, že na ně budete házet nejrůznější vtipy a sledovat, na co reagují.

Jednou mi můj dobrý přítel doporučil televizní pořad s názvem Jižní park Mám ráda satiru, ale nemám ráda záchodový humor. Toho druhého bylo v seriálu hodně a já jsem to prostě nemohla vystát. Také nemám ráda frašku a humor pro dospělé. Tyto vtipy musí být opravdu, ale opravdu vtipné, abych se zasmála.

Mám rád spíše inteligentní a kreativní humor, jako je sarkasmus, ironie, slovní hříčky a satira.

Jde o to, že se budete muset mnohem víc snažit, abyste mě rozesmáli, pokud nebudete dělat vtipy, které odpovídají mému oblíbenému typu humoru.

Jak někoho rozesmát

Podívejme se nyní na některé konkrétní taktiky, jak lidi rozesmát, které jsou v souladu s teoriemi smíchu.

1. Zábavné příběhy

Vtipné příběhy se vyznačují přípravou, která buduje napětí, a pointou, která toto napětí řeší. Dovednost spočívá v přípravě přípravy a budování napětí. Čím účinněji to dokážete, tím účinnější bude vaše pointa.

Jeden z nejlepších příkladů účinného budování napětí, jaký jsem kdy viděl, byl ve filmu Cache z roku 2005. Podívejte se na ukázku od začátku do 2 minuty 22 vteřiny:

Představte si, že by se řečník při pointě zázračně proměnil v psa. Ta "neškodná" část "neškodného šoku" by se odstranila a lidé by křičeli strachy a šokem, ne smíchy.

2. Sarkasmus a ironie

Sarkasmus je říkat opak toho, co je pravda. Sarkasmus a ironie musí být doprovázeny sarkastickým tónem nebo výrazem obličeje (koulení očima), aby je lidé pochopili, jinak se berou doslova.

Když jste sarkastičtí, poukazujete na hloupost lidí. Díky tomu se vy i přihlížející cítíte na chvíli nadřazeni objektu sarkasmu. Sarkasmus tak může být pro objekt sarkasmu urážlivý. Používejte sarkasmus pouze tehdy, pokud víte, že ho snese nebo že by ho považoval za stejně zábavný.

Ironie je říkat nebo ukazovat lidem něco, co si protiřečí. Rozpor neškodně šokuje mozek. Zde je příklad ironie:

3. Slovní hříčky a vtipné poznámky

Slovní hříčka je vtip, který využívá různých významů slova nebo slovního spojení nebo toho, že různá slova mají podobný zvuk, ale odlišný význam. Zde je několik příkladů slovních hříček:

"Moje neteř mi říká kotník, já jí říkám koleno. Naše rodina je společná."

"Jsem velkým příznivcem tabulek. Považuji je za docela pozoruhodné."

A tady je několik mých vlastních (ano, jsem na ně hrdá):

"Propouštím svého maséra, protože mě špatně masíruje."

"Jeden kluk mě pozval, abych si zahrál fotbal. Řekl jsem, že neumím střílet, tak to odmítnu."

"Jeden můj známý farmář se bojí pěstovat ovoce. Vážně, potřebuje pěstovat hrušky."

Na první pohled se může zdát, že slovní hříčky a vtipné poznámky nemají nic společného s náhlou nadřazeností. Ale nezapomeňte, že teorie nadřazenosti v humoru říká, že se smějeme, když se cítíme nad někým nadřazeni nebo se něco .

Slovní hříčky se obvykle řídí typickou strukturou vtipu. Nejprve je položen základ pro slovní hříčku, aby se poskytl kontext a vybudovalo napětí. Někdy samotné slovo nebo slovní spojení použité ve slovní hříčce vytváří v mysli napětí, protože má více významů.

Když si uvědomíte, že autor slovní hříčky záměrně vytvořil dvojsmyslnou situaci, napětí se uvolní a nastane smích.

4. Nedostatečná prohlášení

Podcenění používáte tak, že něco velkého se zdá být menší nebo něco vážného se zdá být méně vážné. Tím vytváříte komediální efekt, protože porušujete vzorec. Prezentujete známé věci neznámým způsobem.

Řekněme, že ve vaší oblasti řádí hurikán, a vy řeknete něco jako:

"Alespoň se zalévají rostliny."

Je to legrační, protože takovou přírodní katastrofu nikdo nevidí.

5. Přehánění

Nazývají se také hyperbola a jsou opakem podceňování. Něco zveličujete, než to ve skutečnosti je, nebo to děláte vážnějším, než to ve skutečnosti je. Opět narušují zažité vzorce lidí a prezentují známé neznámým způsobem.

Jednou šla moje matka na piknik s několika našimi příbuznými. Když se chystali jíst, teta a její děti popadly sáčky se sušenkami - aniž by se nejdřív zeptaly ostatních - a začaly je jíst.

Moje matka měla skvělý způsob, jak toto chování popsat. Říkala:

"Měli hlavy v pytlích."

Tahle hláška mě dostala a já si říkala, proč mi připadá tak vtipná.

Samozřejmě, že neměli hlavu v pytli, ale když to řeknete tímto způsobem, sdělíte tím své zklamání z jejich dobytčího chování. Vykreslíte si tak v mysli živý, ale politováníhodný obraz jejich chování. Vy jste nadřazení a oni jsou podřízení. Můžete se jim vysmát.

6. Zpětná volání

Jedná se o pokročilou techniku, kterou často používají profesionální komici. Řeknete někomu X, čímž se mezi vámi dvěma vytvoří společný kontext. Později v konverzaci se zmíníte o X. Vaše zmínka o X je nečekaná a porušuje vzorec.

Když lidé odkazují na filmy nebo seriály, které sledovali, používají zpětný humor.

Řekněme, že se jmenujete John a jíte s kamarádem. Požádá vás o část vašeho jídla a vy řeknete: "John se o jídlo nedělí." Váš kamarád se nebude smát, pokud neviděl. Přátelé .

7. Relativní pravdy

Co dělá vtipy, které jsou vtipné, vtipnými?

Někdy lze komediálního efektu dosáhnout pouhým pozorováním věcí tak, jak jsou, bez další vrstvy sarkasmu nebo ironie. Když vám někdo řekne relativní pravdu, zasmějete se, protože tento postřeh předtím nikdo neverbalizoval. Tím poruší vaše očekávání.

Ostatní pravděpodobně zažili stejné situace, ale nenapadlo je se o ně podělit nebo je popsat. Takže pouhé sdílení nebo popis situace, která se běžně nesděluje nebo nepopisuje, ji činí nečekanou a humornou.

8. Vnášení novinek do věcí

Vtipným můžete učinit cokoli, pokud do toho vnesete nějakou novinku. Něco, co naruší očekávání vašeho publika. K tomu musíte vědět, co očekávají, a pak se jejich očekávání vzepřít.

Nepotřebujete k tomu žádnou z výše uvedených taktik. Novost můžete do situace vnést jednoduše tím, že řeknete něco směšného nebo nemožného.

Řekněme, že hustě prší, a někdo se vás zeptá, jak hustě prší. Řeknete:

"Myslím, že jsem viděl projíždět archu se zvířaty."

Samozřejmě také používá zpětné volání. Ty, kteří neznají biblický příběh, tato odpověď jenom zmate.

9. Dělání dojmů

Když děláte imitace celebrit, lidem to připadá vtipné, protože očekávají, že se tak bude chovat pouze celebrita. Když komici dělají imitace ostatních, mají také tendenci dělat si legraci z těch, které napodobují. To přidává vtipu vrstvu nadřazenosti, aby byl vtipnější.

10. Slapstick humor

Očekávání můžeme porušovat nejen slovy, ale i činy. K tomu slouží slapstick komedie, žertíky, vtípky a vtípky. Na sociálních sítích je takových věcí spousta a zdá se, že je lidé milují.

Spousta komických scének spočívá v tom, že lidé padají nebo uklouznou. Když vidí někoho jiného v horší pozici, tak se smějí, což podporuje teorii o nadřazenosti.

Do této kategorie humoru spadají věci Charlieho Chaplina a vtipné filmy Robina Williamse.

Poznámka k sebeironickému humoru

Možná jste si všimli, že jsem do výše uvedeného seznamu nezařadil sebemrskačský humor. Má to svůj důvod. Sebemrskačský humor, tj. humor, v němž si děláte legraci sami ze sebe, může být ošemetný.

Funguje to, protože vás to staví do podřízené pozice a posluchač se cítí nadřazeně. Také to, že si lidé dělají legraci sami ze sebe, je nečekané.

Rizikem shazování sebe sama však je, že si vás lidé budou méně vážit. Sebekritický humor může fungovat jen v určitých situacích.

Zde je jednoduchá tabulka, která ukazuje, kdy můžete použít sebepodceňující humor a kdy můžete shazovat ostatní:

Jak vidíte, sebemrskačský humor je vhodný pouze tehdy, když ostatní již vědí, že jste vysoce postavená osoba, tj. když k vám již mají vysoký respekt. V takových případech můžete působit i jako skromný nebo dobrý sportovec.

Pokud však ještě nemáte vysoké postavení, riskujete, že ztratíte respekt ostatních, pokud se pokusíte o sebemrskačský humor. Pokud si nejste jisti svým společenským postavením, používejte sebemrskačský humor střídmě.

Z ostatních lidí s vysokým statusem si však můžete dělat legraci bez obav. Nemáte co ztratit. Lidé, ze kterých si děláte legraci, jsou ti, kterým vaše publikum závidí a rádi se cítí nadřazeně (tzv. celebrity).

A konečně se co nejvíce vyhýbejte posměškům z lidí s nízkým statusem. Z lidí, kteří jsou chudí, nemocní nebo nějakým způsobem nešťastní. Působíte tak necitlivě.

Když si děláte legraci z obětí nedávného zemětřesení, lidé řeknou: "Příliš brzy!", i když jim je do smíchu z náhlé nadřazenosti (ve srovnání s nimi mají štěstí).

Přesto si uvědomují, že je necitlivé si z nich dělat legraci v tak raném stádiu, kdy si "nešťastníci" ještě hojí rány. Když čas plyne a už není "příliš brzy", je tak nějak dovoleno si z nich dělat legraci.

Závěrečná slova

Humor je dovednost jako každá jiná. Pokud se domníváte, že někteří lidé jsou přirozeně vtipní a vy ne, ani se o to nepokusíte. Jako u každé dovednosti se vám to nejspíš zpočátku mnohokrát nepovede, než se v tom zdokonalíte. Je to hra čísel.

Musíte riskovat, že budete házet vtipy a nebudete se trápit tím, že se vám nepovedou. Jeden skvělý vtip může vynahradit deset špatných, ale musíte být ochotni nejdřív udělat ty špatné, abyste se dostali k tomu dobrému.