Každý z nás se někdy v životě setkal s vlezlými lidmi. Vlezlost je, když se nám někdo, koho nechceme, plete do života. Toto nevyžádané vměšování se často projevuje otázkami a poznámkami týkajícími se našich osobních záležitostí, jako je zdraví, kariéra a vztahy.

Zamyslete se nad tím, jak se cítíte, když vám někdo strká nos do vašich osobních záležitostí. Cítíte se zneuctěni a uraženi. Někdo, kdo neměl oprávnění zasahovat do vašeho soukromí, tak učinil. Tyto negativní pocity vás motivují k tomu, abyste zvědavou osobu negativně hodnotili a v budoucnu se vyhýbali interakci s ní.

Vlezlí lidé nemají dostatečné sociální dovednosti

Míra, do jaké sdílíme své osobní věci s ostatními, závisí na tom, jak blízcí jsme si s nimi. Možná nemáte problém sdílet detaily svého života s manželem, přáteli, sourozenci nebo rodiči, ale máte pocit, že náhodný cizinec, který komentoval vaši váhu, na to neměl právo.

"Proč se prostě nemůžou starat o sebe?"

"To nemají nic na práci?"

Nikdy takové věci neříkáme lidem, kteří jsou nám blízcí, i když nám předávají úplně stejné komentáře. Je to normální a očekává se od nich, že se nám budou plést do života.

Předpokládat, že zvědavci nemají v životě nic jiného na práci, je nepravděpodobné. Pravděpodobnější je, že mají příšerné sociální dovednosti.

• Myslí si, že jsou na takové úrovni, že se vás mohou ptát na vaše osobní věci, ale mýlí se.
• Špatně si přečetli nebo nepochopili vaše sociální signály.
• Nechápou, že lidé mají své hranice.
• Nechápou, že lidé sdílejí své osobní věci s ostatními selektivně.

Často, když jim dáte negativní zpětnou vazbu a dáte jim najevo, že vám nejsou tak blízcí, odreagují se, pokud mají mozek. Někteří lidé jsou ale tak sociálně neschopní, že bez ohledu na to, kolikrát jim naznačíte, že překračují hranici, to prostě nepochopí.

Účel noseyness

Proč jsou někteří lidé vůbec zvědaví?

Stručná odpověď zní: chtějí informace - informace o vás.

Jako společenská zvířata máme my lidé rádi přehled o svých vrstevnících. Hlavním důvodem, proč chceme získávat informace o ostatních lidech, je soutěživost. Lidé jsou zvědaví, aby věděli, kam až jste se svým životem došli a kam směřujete. To jim pomáhá porovnávat svůj vlastní život s vaším.

Opět platí, že jako sociální zvířata jsme nastaveni tak, abychom hodnotili své činy a poměřovali své pokroky ve vztahu ke svým vrstevníkům. Proto nám dobromyslní, takzvaní moudří lidé opakovaně radí: "Přestaň se srovnávat s ostatními lidmi." A to je důvod, proč se snažíme, abychom se mohli srovnávat s ostatními.

Lidé se nedokážou přestat srovnávat s ostatními lidmi. Je to fakt lidské povahy.

Vlezlost posouvá toto srovnávání na další úroveň. Vlezlí jedinci jsou natolik posedlí srovnáváním se s ostatními, že ostatním lidem znepříjemňují své narušení soukromí.

Vlezlost pramení z nejistoty. Kdo si není jistý pokrokem, kterého v životě dosáhl, snaží se ujistit tím, že je vlezlý a chce zjistit, že ostatní jsou také pozadu.

Pokud zvědavci skutečně zjistí, že se ostatním daří stejně špatně nebo hůře než jim, mají ze sebe dobrý pocit. Naopak pokud zjistí, že se ostatním daří lépe než jim, cítí se zdrceni.

Téměř cítíte závist, když zklamaně sklopí hlas a hlavu, když jim vyprávíte o svých pokrocích.

Dalším smyslem zvědavosti je, že poskytuje potravu pro drbny. Někteří lidé získávají svou sebeúctu tím, že jsou ve svém okolí mistry drbny. Chtějí vědět o vašich osobních věcech, aby později mohli svými pikantními zprávami pobavit své přátele.

A konečně, díky tomu, že se dozvíte o svých plánech, mohou mít zvědavci šanci je zmařit. Konkurence.

Nosovost příbuzných

Pokud jste svobodní, určitě máte alespoň jednoho strýce nebo tetu, kteří se obzvlášť starají o to, abyste se oženili a měli děti. Znáte to, ten, který se vás neustále snaží s někým sbalit a věří, že jste dosáhli ideálního věku pro manželství.

Proč mají příbuzní tendenci se takhle chovat? Ještě jsem se nesetkal s jediným člověkem, kterému by takové chování nevadilo, a přesto to tito příbuzní dělají, jako by to byla jejich boží povinnost, aby se jejich příbuzní vzali.

Odpověď spočívá v inkluzivní teorii fitness.

Podle této teorie může jedinec maximalizovat svou reprodukční zdatnost tím, že předá co nejvíce svých genů další generaci. Toho může dosáhnout buď přímo (tím, že se rozmnoží), nebo nepřímo (tím, že povzbudí své příbuzné, kteří sdílejí jeho geny, k reprodukci).

Proto vašim příbuzným záleží na vašem reprodukčním úspěchu. Váš reprodukční úspěch přispívá k jejich reprodukčnímu úspěchu. Protože naši rodiče a sourozenci jsou našimi nejbližšími příbuznými (a sdílejí většinu našich genů), záleží jim nejvíce na našem manželství alias reprodukčním úspěchu.

Projevují velký zájem o to, s kým se romanticky zapleteme, a dávají nám návrhy, s kým bychom se měli nebo neměli vázat.

Přátelé to dělají také, i když s námi nejsou geneticky příbuzní, ale ne v takové míře jako příbuzní.

Ne nadarmo je tak populární vtip, kdy teta na svatbě řekne mladší osobě: "Jsi na řadě." A ta jí pak na pohřbu řekne totéž. Vypovídá o frustraci a nelibosti, kterou mnozí mladí lidé pociťují kvůli vlezlosti svých příbuzných.

Určitě jste si všimli, že je to vaše matka, kdo sleduje vztahy vašich bratranců a sestřenic, zatímco váš otec na to zřejmě kašle. Výzkumy ukazují, že ženy jsou v otázce vztahů svých příbuzných ostražitější než muži.

Je to proto, že ženy mají na rozdíl od mužů omezené možnosti přímého reprodukčního úspěchu během celého života. Maximalizují tedy svou nepřímou zdatnost prostřednictvím příbuzných, čímž maximalizují svou reprodukční zdatnost.

Čím více prostředků investujete do svých příbuzných, tím větší je šance na jejich (i váš) reprodukční úspěch. Je zajímavé, že studie ukázaly, že ženy mají silnější nepotické sklony než muži.2

To dobře odpovídá představě, že se ženy snaží maximalizovat svou nepřímou reprodukční zdatnost.

Jaké chování považujete za vlezlé?

Když se nás lidé, kteří nám nejsou blízcí, ptají na naše osobní věci, vnímáme toto chování jako vlezlé. Pokud si nejste jisti svými "osobními věcmi", je pravděpodobnější, že vám chování bude připadat vlezlé.

Může se stát, že druhá osoba není tak vlezlá, ale vy její chování vnímáte jako vlezlé, protože jste si nejistí svými "osobními věcmi".

Pokud jste například bohatí, nemusíte mít problém někomu sdělit svůj příjem. Pokud ale bohatí nejste, otázku "Kolik vyděláváte?" vnímáte jako všetečnou.

Podobně, když jste ve skvělé kondici a někdo se vás zeptá: "Zhubl jste?", můžete mu ochotně sdělit podrobnosti o své dietě a cvičebním režimu. Když se snažíte kontrolovat svou váhu, přesně stejná otázka od stejného člověka se stane vlezlou.

Odkazy

1. Faulkner, J., & Schaller, M. (2007). Nepotistic nosiness: Inclusive fitness and vigilance of kin members' romantic relationships (Nepotická vlezlost: Inkluzivní způsobilost a ostražitost romantických vztahů členů příbuzenstva). Evoluce a lidské chování , 28 (6), 430-438.
2. Neyer, F. J., & Lang, F. R. (2003). Krev je hustší než voda: Příbuzenská orientace v dospělosti. Journal of personality and social psychology , 84 (2), 310.