Reciproční altruismus neboli reciprocita je v psychologii definována jako tendence lidí oplácet laskavosti. Zatímco reciproční altruismus je pozorován v příbuzenských vztazích, je běžný i v přátelství. Nebude přehnané říci, že přátelství a jiné nepříbuzenské vztahy jsou založeny na recipročním altruismu.

Zvažte následující scénář:

Moničina kolegyně měla narozeniny. Pracovaly spolu už čtyři roky. Dřív si jen vzájemně blahopřály k narozeninám. Ale letos jí Moničina kolegyně dala k narozeninám dárek. Monika cítila nutkání udělat jí to samé, i když to nikdy předtím neudělala.

Když pro nás někdo udělá laskavost, proč máme nutkání ji oplatit?

Proč bychom měli pomáhat těm, kteří nám již dříve pomohli?

Proč kupujeme dárky těm, kteří dělají totéž pro nás?

Vzájemný altruismus

Od nejbližší rodiny - svých nejbližších genetických příbuzných - by člověk měl očekávat altruistické činy. Je to proto, že tím, že si rodina navzájem pomáhá přežít a rozmnožovat se, v podstatě pomáhá svým společným genům, aby se úspěšně přenesly do další generace. Z evolučního hlediska to dává smysl.

Co však vysvětluje altruismus mimo rodinu?

Proč si lidé vytvářejí blízká pouta s těmi, kteří s nimi nejsou příbuzní?

Za to je zodpovědný psychologický jev zvaný reciproční altruismus. Reciproční altruismus není nic jiného než vzájemný prospěch. Vytváříme si vazby s lidmi a pomáháme jim, aby nám na oplátku pomohli. Přátelství a vztahy prostě nemohou existovat bez vyhlídky na vzájemný prospěch.

Když říkám vzájemný prospěch, nemusí se nutně jednat o prospěch materiální. Výhody mohou mít nejrůznější podoby, od materiálních až po psychologické (například kamarádství).

Původ recipročního altruismu

Po většinu naší evoluční historie byl lov důležitou činností pro získávání potravy. Úspěch při lovu byl však nepředvídatelný. Jeden týden lovec získal více masa, než potřeboval, a jiný týden nezískal vůbec nic.

K tomu je třeba připočíst skutečnost, že maso nelze dlouho skladovat a snadno se kazí. Naši předkové lovci tedy mohli přežít jen tehdy, pokud si nějakým způsobem zajistili neustálý přísun potravy.

To vytvářelo selekční tlak na vzájemný altruismus, což znamená, že ti, kteří měli vzájemné altruistické sklony, měli větší pravděpodobnost přežití a převahy nad těmi, kteří tyto sklony neměli.

Ti, kterým bylo pomoženo - pomohli v budoucnu ostatním. Proto jsou altruistické sklony mezi dnešními lidmi rozšířené.

Vzájemný altruismus se vyskytuje i v živočišné říši. Šimpanzi, naši nejbližší příbuzní, vytvářejí aliance, aby zvýšili své šance na přežití a reprodukci. Dominantní aliance mezi samci u šimpanzů pravděpodobně převyšuje reprodukci ostatních samců.

Upíří netopýři, kteří v noci sají krev dobytka, nemají vždy úspěch. Bylo pozorováno, že tito netopýři poskytují regurgitovanou krev svým "přátelům", když jsou v nouzi. Tito "přátelé" jsou netopýři, kteří jim v minulosti poskytli krev. Vytvářejí mezi sebou úzké vztahy, i když nejsou příbuzní.

Stín budoucnosti

Reciproční altruismus se pravděpodobně objeví, když existuje velký stín budoucnosti. Pokud si druhá osoba myslí, že s vámi bude v delší budoucnosti často komunikovat, pak má motivaci být vůči vám altruistická. Očekává, že i vy budete v budoucnu altruističtí vůči ní.

Pokud si druhá osoba myslí, že s vámi nebude dlouho komunikovat (tj. malý stín budoucnosti), pak zřejmě nemá smysl být altruistický. Proto je méně pravděpodobné, že přátelství vznikne, když existuje malý stín budoucnosti.

To je jeden z důvodů, proč většina přátelství ve školách a na vysokých školách vzniká na začátku akademického roku, a ne až když se kurz blíží ke konci.

Na začátku si studenti hledají jiné studenty, kteří by jim mohli být během kurzu prospěšní. Nemá prostě smysl získávat přátele, když se s nimi v budoucnu jen těžko budete stýkat.

Pokud to vypadá, že se k vám přítel bude altruisticky chovat i po skončení vysoké školy, je pravděpodobné, že si s ním vytvoříte celoživotní pouto. Pokud vám přítel v minulosti hodně pomohl a vy také, je pravděpodobné, že si s ním vytvoříte celoživotní přátelství. Je to proto, že jste oba prokázali odpovídající závazek k vzájemnému altruismu.

Totéž můžeme říci o milostných nebo dokonce obchodních vztazích. Než začnete žít nebo pracovat společně, obvykle trvá nějakou dobu, než se vytvoří taková úroveň vzájemné důvěry.

Když není budoucnost, na kterou by se dalo těšit, šance na vzájemný altruismus se snižují. Vše se točí kolem vzájemného prospěchu.

Proč se vztahy rozpadají

Pokud vnímáme reciproční altruismus jako lepidlo, které spojuje vztahy, vyplývá z toho, že se vztahy rozpadnou, když v nich není reciproční altruismus. Může se stát, že jeden z partnerů bere více, než dává, nebo nedává nic. Nebo se může stát, že oba partneři stáhli své příslušné výhody.

Ať už je důvod jakýkoli, rozchod pravděpodobně iniciuje ten partner, který má jako první pocit, že nedostává alespoň tolik, kolik dává (čím více, tím lépe).

Máme psychologické mechanismy, které nás mají chránit před plýtváním investicemi. Nemůžeme dál investovat do lidí, aniž bychom za to něco dostali. Není to optimální strategie a naši předkové, kteří mohli mít takové sklony, byli pravděpodobně vymazáni z genofondu.

Závěrem lze říci, že ačkoli v to lidé chtějí věřit, nic takového jako bezpodmínečná láska nebo přátelství neexistuje. Jednoduše to nedává žádný smysl. Mýtus o bezpodmínečné lásce je nejspíše vedlejším produktem tohoto lidského sklonu romantizovat lásku a stavět ji na piedestal.

Reprodukce je pro evoluci klíčová a láska je obvykle prvním krokem k tomu, aby spolu dva lidé mohli žít, rozmnožovat se a vychovávat potomky. Víra v bezpodmínečnou lásku je sebeklamná strategie, kterou lidé používají, aby zůstali v neplodných vztazích. Jen proto, aby evoluce mohla dokončit svou práci bez ohledu na štěstí a spokojenost jednotlivců.