Nenávist nás motivuje k tomu, abychom se vyhýbali bolesti. Když prožíváme nenávist, vzdalujeme se od toho, co nám způsobuje bolest.

Pokud tedy neradi mluvíte s lidmi, pak je pro vás "mluvení s lidmi" zdrojem bolesti.

Všimněte si, že "nesnáším mluvení s lidmi" nemusí nutně znamenat "nesnáším lidi". Možná vám nevadí psát si s nimi, ale ne mluvit s nimi po telefonu nebo mezi čtyřma očima.

Zároveň se může stát, že s někým neradi mluvíte, protože ho nesnášíte jako člověka.

Ať už je důvod jakýkoli, když se vyhýbáte rozhovoru s lidmi, vždycky je za tím nějaká bolest nebo nepříjemné pocity, kterým se snažíte vyhnout.

Podívejme se na několik konkrétních důvodů, proč neradi mluvíte s lidmi. Některé z nich se samozřejmě překrývají. Cílem jejich důrazného oddělení je pomoci vám určit důvod(y), který(é) se týká(jí) vaší konkrétní situace.

1. Vyhýbání se bolesti

To je důvod, který stojí za všemi ostatními důvody, proč neradi mluvíte s lidmi. Pokud neradi mluvíte s lidmi, možná se snažíte vyhnout bolesti:

• Být souzen
• Být nepochopen
• Odmítnutí
• Cítíte se trapně
• Zesměšňování
• Argumenty
• Drama
• Špatné komunikační dovednosti

Většinou se jedná o "špatné" chování druhých, které vás motivuje k tomu, abyste se s nimi vyhnuli rozhovoru. Snažíte se vyhnout externí zdroje bolesti.

Pokud se snadno dostanete do rozpaků, když uděláte chybu, je zdrojem vaší bolesti. interní . ale přesto je to bolest. To samé platí pro špatné komunikační dovednosti. Možná je postrádáte vy nebo ten, s kým neradi mluvíte, nebo oba.

2. Sociální úzkost

Úzkost je strach z blízké budoucnosti. Sociálně úzkostní lidé chtějí navázat kontakt s ostatními, ale bojí se, že něco pokazí. Jejich zdroj bolesti je vnitřní - jejich úzkostné myšlenky před společenskou událostí.

Neradi mluví s lidmi, protože neradi řeší své úzkostné myšlenky a pocity, které jim mohou být velmi nepříjemné.

3. Introverze

Mnoho lidí, kteří neradi mluví s lidmi, jsou introverti.

Introverti jsou lidé s bohatým vnitřním životem, kteří jsou vnitřně stimulováni. Nepotřebují mnoho vnějších podnětů. Snadno se zahltí neustálými vnějšími podněty, jako je například mnohahodinové mluvení s lidmi.

Jsou to hlubokomyslní lidé, kteří tráví většinu času v hlavě. Dobíjejí energii tím, že tráví čas o samotě.

Introverti většinou nesnášejí lidi, ale mluvení s lidmi. Mluvení s lidmi je nutí vystoupit z hlavy a vystoupení z hlavy není známé.

Možná jim nevadí psaní SMS, protože jim umožňuje skočit zpět do hlavy a hluboce přemýšlet uprostřed konverzace.

Protože rádi přemýšlejí a mluví o hlubokých tématech, je pro ně společenská konverzace noční můrou. Mají problém s výměnou zdvořilostí s lidmi. Mají tendenci šetřit slovy a jít přímo k věci.

4. Deprese

Deprese se objevuje, když čelíte vážnému životnímu problému. Váš problém je tak velký, že vaše mysl odkloní veškerou energii z jiných oblastí života a přesměruje ji na tento problém.

Proto se lidé, kteří propadají depresi, uzavírají do sebe a přecházejí do režimu přemítání. Přemítání nad problémem zvyšuje pravděpodobnost, že ho vyřešíte. Téměř veškerou energii věnujete přemítání.

Zbývá vám málo společenské energie, takže neradi mluvíte s kýmkoli - včetně rodiny a přátel.

5. Vyhýbavá vazba

Pokud neradi mluvíte s lidmi, můžete mít vyhýbavý styl připoutání. Naše styly připoutání se formují v raném dětství a projevují se v našich nejbližších vztazích.

Lidé s vyhýbavým stylem připoutání se odtahují od vztahů, když se věci dostanou příliš blízko na jejich pohodlí. Velkou část tohoto "odtahování se" tvoří nemluvení.

6. Správa zdrojů

Nemusíte být depresivní, sociálně úzkostní, vyhýbaví nebo introvertní. Vaše interakce s lidmi mohou být bezproblémové a příjemné. Nemusí vám dát žádný důvod (špatné chování), abyste se s nimi nebavili.

Přesto s nimi neradi mluvíte.

V tomto případě může být důvodem to, že chcete efektivně hospodařit se svým časem a energetickými zdroji.

Pokud lidé, se kterými nemluvíte, nepřinášejí do vašeho života žádnou hodnotu, je rozumné s nimi nemluvit. Pokud s nimi budete mluvit, bude vás mrzet, že jste na ně vyplýtvali tolik času a energie. Vysávají vaši energii.

Samozřejmě to nedělají záměrně, není to jejich vina, jen se tak cítíte po interakci s nimi.

To je běžné v sociálních interakcích, které jsou vám vnucovány, například když musíte mluvit s příbuznými nebo spolupracovníky, se kterými se vám nechce mluvit.

Pocit viny z toho, že se nespojíte s ostatními

Jsme společenský druh a touha navázat kontakt s ostatními je základem naší přirozenosti.

Moderní doba vytvořila jedinečnou situaci, která je pro naši mysl náročná.

Na jedné straně se rozšířil náš sociální okruh. Každý den přicházíme do kontaktu s více lidmi než kdykoli předtím.

Tím "kontaktem" nemyslím jen lidi, se kterými se vídáte a mluvíte v reálném světě, ale také lidi, se kterými si píšete, jejichž e-maily čtete a jejichž příspěvky "lajkujete" a komentujete.

Mnozí odborníci zároveň tvrdí, že jsme osamělejší než dříve.

Co se tu děje?

Naši předkové žili v malých, úzce propojených kmenech, podobně jako dnes žije mnoho kmenových společností. Život na vesnici se tomu blíží, ale život ve městě je poněkud vzdálen sociálnímu kontextu, v němž se vyvinula naše mysl.

Máme hluboce zakořeněnou potřebu spojit se s členy našeho kmene.

Bez ohledu na to, jak dobrý je váš online vztah na dálku a s kolika úžasnými lidmi komunikujete v online komunitách, budete stále cítit touhu spojit se s lidmi ve 3D.

Pocítíte touhu navázat kontakt se sousedem, prodavačem v ulici i s lidmi, které potkáváte v posilovně.

Pro vaše podvědomí jsou to členové vašeho kmene, protože je vidíte ve 3D a jsou ve vaší těsné fyzické blízkosti.

Vaše podvědomí nerozumí online světu. Nedokáže z textových zpráv získat stejné uspokojení jako z osobního rozhovoru a kontaktu.

Lidé = investice

Představte si svou sociální energii jako vodu a lidi ve svém životě jako vědra. Máte omezené množství vody.

Když naplníte kbelík, naplní vás.

Když věnujete dostatek sociální energie lidem, na kterých vám záleží, cítíte se naplněni.

Pokud máte příliš mnoho kbelíků, naplníte je jen částečně a nakonec budete nespokojeni.

Některá vědra jsou vám drahá a chcete je mít zcela naplněná. Některá vědra můžete naplnit jen zčásti. Jiná vědra musíte odkopnout. Nemá smysl držet prázdná vědra. Budou na sebe strhávat vaši pozornost a žadonit o naplnění, ale vy si nemůžete dovolit je naplnit.

Vzpomeňte si na tuto analogii s kbelíkem, abyste se vypořádali s pocitem viny, že se nespojíte s těmi, s nimiž se vědomě spojit nechcete, ale podvědomě vás to nutí.

Ukončete svá podvědomá přání tím, že si připomenete, že máte omezené množství vody.

Ujasněte si, kdo jste a kým chcete být. Dovolte, aby to převážilo nad vašimi neužitečnými podvědomými přáními. Ujasněte si své hranice. Každý člověk ve vašem životě je investice. Pokud nepřináší slušnou návratnost, drasticky tuto investici snižte nebo ji úplně vyřaďte.